Schůzka lásky 2
Poznámka autora – změna vypravěče
Neuběhlo ani pár dní od první schůzky a Michael uplně rozzářený svou dětskou radostí chodil po zahradě a prozpěvoval si něco o lásce. Vždycky něco zanotoval zastavil se zabroukal to znova zakroutil hlavou a zase se rozešel. Byl schopný se touto činností bavit hodiny.
Jednou k večeru seděl v dolním patře domu v obývacím pokoji u krbu. Seděl na zemi na koberci a koukal do ohně. Jeho oči se leskly a odrážely plamínky ohně. Seděl, mlčky pozoroval oheň. V tom do pokoje přišla Liz.
Liz je jeho dlouholetou přítelkyní. Vždy o ní mluvil tak krásně až se tajil dech. V domě měla dokonce svůj pokoj pro její maximální pohodlí. Liz si k Michaelovi přisedla. „Miku, co tu děláš tak sám?“ Michael se ani nepohnul jen silně mrknul očima a z nich se vykoulela jedna velká slza. „Ale Michaeli co to?“ položila Liz svou ruku na jeho rameno. Michael se mlčky otočil objal ji. Liz ho pevně přitiskla a vískala ho po vlasech.
„Liz, já ji miluju…“ řekl potichu Michael. Liz se odtáhla usmála se a s nasazením řekla „ to je správné ne? A proč si smutný? Máš se radovat, láska je tak krásná“. Michale se zase podíval do ohně a řekl „Bojím se že ona mě nemiluje. Že budu sám. Ona je tak… tak….“ A do slov mu vnikl pláč. Liz ho objala a Michael si lehl do jejího klína a zavřel oči. Elizabeth řekla „Michaeli takové člověka jako jsi ty ta žena určitě miluje, musíš ji to říct, pozvat ji na další schůzku musíš jednat!“. Chviličku bylo ticho. V tu chvíli Michael prudce vyskočil a řekl „Máš pravdu, musím to zkusit, ona je mé štěstí.“ úplně spontáně a plný emocí téměř utíkal do svého pokoje. Liz seděla ještě nějakou dobu u ohně a stejně jako Michael se nechávala hypnotizovat magickými plameny…
Druhý den seděl Michael v jídelně o dost dříve než Elizabeth. „Dobré ráno Liz, jak si se vyspala?“ pověděl Mike s úsměvem a vstal a věnoval ji letmý polibek s obětím. „Dobře Miku dobře… Jak si se rozhodl s Lisou, ozveš se ji?“ Michael zčervenal a vykouzlil na své tváři něco neočekávaného. Stydlivý pohled mladého muže s rodáckými očky. „Michaeli? Co se děje?“ se zeptala Liz „Liz, ona mi včera volala sama?!“ Vykřikl Michael, že to bylo slyšet určitě i venku v zahradě. „Sama zavolala, chápeš to? Já skoro celou noc nespal, jen jsem se díval z okna a skládal. Tolik tonů lásky mnou prošlo, tolik emocí, tolik radosti… Jako když sedíš pod hadicí štěstí.“ Řekl Michael a s těma rozzářenýma očima se na Liz koukal.
Ano, Lisa opravdu ten večer volala. Volala když už Michael spal. Zvedl to a Lisa chvíli mlčela. „Halo?“ ptal se Michael a chtěl už sluchátko zavěsit. „Michaeli? To jsem já Lisa“ něžně se představila. Chvilku si povídali o tom co tech pár dní dělali, a co chtějí dělat zítra, a o tom že v Las Vegas se chystá velký charitativní koncert pro oběti hurikánu na Floridě. Mluvili a mluvili a za chvíli mimo téma Lisa řekla „Michaeli, chybíš mi…“ Michael si sedl na postel, ruka kterou držel sluchátko se mu potila. „Liso, ty mě taky, chtěl bych tě vidět“. A tak to začalo.
Opravdu si dohodli schůzku už na ten následující den.
„Elizabeth, dnešek musí být významný. Musí být nejlepší, nekrásnější! Lisa přijede odpoledne. Musím ji ukázat tolik věci. A tolik věcí říct“ Vykřikoval Michael s tím elánem a odhodláním.
Blížila se hodina H. Michael opět celý netrpělivý seděl ve svém pokoji před zrcadlem. Koukal na sebe a snažil se vylepšit nedostatky, které mu jeho tvář skýtala. V tom zazvonil zvonek. Michale vstal zhluboka se nadechl a nasadil si na hlavu klobouk. Podíval se do zrcadla klobouk si sesunul do čela a udělal nám všem dobře známý skřek ala SMOOTH CRIMINAL…
Lisa stála dole v přijímací místnosti. Byla krásnější než kdy jindy. Její tajemné hluboké oči se rozhlíželi po pokoji. Michael scházel dolů ze schodů. Měl na sobě červené sako a černé kalhoty. Bílé ponožky a černé mokasíny jsou samozřejmostí. Michael pomalu scházel dolů a užíval si té chvilky kdy Lisa o něm neví a on se může topit v její kráse. Lisa se otočila a jejich oči se setkaly. Na obou tvářích se vykouzlil usměv. Něžné políbení a pozdravení následovalo. Mlčky odešli do zahrady.
„Michaeli tech pár dní pro mě bylo jako vězení. Chtěla jsem být s tebou. Smát se. Povídat si.“ Řekla Lisa sedíc v zahradě pod rozkvetlým stromem. „Liso já nemohl dělat nic jiného než na tebe myslet, strašně jsem se bál se ti ozvat. Měl jsem strach z odmítnutí. Liso bůh ti žehnej“. Podíval se ji do očí a Lisa ho políbila. Své plné rudé rty přitiskla na jeho. Zavřené oči, sepjaté ruce a těla tak blízko u sebe celý tento akt lásky provázel.
Celé odpoledne bylo ve znamení něžnosti, radosti a otevřenosti. Vedli spolu rozhovory jako staří přátelé. Něco je k sobě tak poutalo a něco jim stále říkalo , že jsou si souzeni. Jeden se v přítomnosti druhého cítil jak znovuzrozený. Michael Lise dokonce zazpíval, když spolu byli na ruském kole a kolo se zastavilo když oni byli úplně nahoře. „Liso jsem blízko bohu, on to tak chtěl. On nás vede.“ Lisa zvedla hlavu a podívala do nebe. Michale začal zpívat. Lisa Michaela objala a řekla „Michaeli, už mě neopouštěj, s tebou jsem tak šťastná.“ Michael ji přivinul na svou hrud a pohladil ve vlasech. Očima se podíval na nebe a zašeptal „Díky“…..
By iregistana