Poslední slza
Tvá slza mne bodla do srdce a já jsem ronil slzy bolesti. ,,Táhni!‘‘ vykřikl jsem. ,,Toto jsou poslední slzy, které kvůli tobě vypláču.‘‘ Tak jsi odešla.
Čekal jsem hodiny, ale ty ses nevrátila. Té noci opuštěný jsem ronil slzy zoufalství.
Čekal jsem týdny, tys však neměla co říci. Když jsem pomyslel na tvůj hlas, tekly mi slzy opuštěnosti.
Čekal jsem měsíce, ale tys pro mne nezanechala žádné znamení. V hloubi srdce jsem ronil slzy beznaděje.
Jak divné, že všechny ty slzy nedokázali odplavit bolest! Pak náhle jedna myšlenka lásky pronikla mou hořkostí. Vzpomněl jsem si na tebe v jasu slunce, s úsměvem tak sladkým jak májové víno. Začaly mi téct slzy vděčnosti a ty ses zázračně vrátila. Měkké prsty se dotkly mé tváře a ty ses ke mně sklonila s polibkem.
,,Proč jsi přišla?‘‘ zeptal jsem se.
,,Utřít tvou poslední slzu,‘‘ odpověděla jsi. ,,Byla to ta, kterou jsi šetřil pro mne.‘‘