Matka Země
Šel jsem jednoho zimního dne po pláži. Díval jsem se na zem a uviděl jsem vlnu, jak vyplavila na písek pírko. Bylo to pírko mořského racka poskvrněné ropou. Zvedl jsem je a cítil na prstech tmavý kluzký film. Nemohl jsem si pomoci a přemýšlel jsem, zda pták přežil. Je v pořádku? Věděl jsem, že ne.
Při pomyšlení, jak bezstarostně zacházíme se svým domovem, jsem cítil smutek. Země, kterou všichni sdílíme, není jen kámen hozený do prostoru, ale bytost, který nám dává život. Pečuje o nás; zaslouží si za to naši péči. Zacházíme s Matkou Zemí stejně, jako se někteří lidé chovají k pronajatému bytu. Jen ho znič a odstěhuj se.
Teď už však není kam se odstěhovat. Roznesli jsme své odpadky, své války a rasizmus do všech částí světa. Musíme ho začít čistit a to znamená vyčistit nejdříve sví vlastní srdce a své mysli, protože ty nás vedou k tomu, že otravujeme svou drahou planetu. Čím dříve se změníme, tím snadněji pocítíme svou lásku k Matce Zemi a lásku, kterou nám tak svobodně vrací.