Hledal jsem svou hvězdu
Když jsem byl malý, lehával jsem v noci na zádech v trávě. Začal jsem od sebe rozeznávat jednotlivé hvězdy a přál jsem si, aby mi jedna z nich patřila jako imaginární přítel.
Nejdříve jsem si vybral Polárku, protože tu dítě nejsnáze najde, když ví, že Velký vůz ji skoro zachytí. Ale chtěl jsem, aby se má hvězda pohybovala, aby nebyla stálá. Kromě toho, námořníci na moři by se ztratili, kdyby je Polárka nehlídala.
Potom jsem si vybral dvě zvláštní hvězdy v srdci Labutě. Všechny ostatní hvězdy vypadaly bílé – ale tyto dvě byly modré a zlaté. Připomínaly mi dva drahokamy, ale než jsem si mohl vybrat, zarazil jsem se. Patřily k sobě a nebylo fér vzít jenom jednu.
Na chvilku Chytil můj pohled pás orionu, ale nejsem lovec.
Měl bych také nechat na pokojí Psí hvězdu s nosem přitisknutým k hvězdné stopě a ohonem zametající oblohu.
Úplně nakonec jsem se obrátil ke svým oblíbencům, Sedmi sestrám. Mně připadaly jako elegantní dámy zahalené hedvábným modrým oblakem, které se připravují na ples. Ale kdo má srdce odtrhnout od sebe sedm sester?
Má hra mne toho naučila hodně o noční obloze, ale rostl jsem. Touha mít svou vlastní hvězdu vybledla a vylo těžké pamatovat si, zda jsem si nakonec vůbec jednu vybral. Lidé mi začali říkat, že slovo ,,hvězda‘‘ znamená něco úplně jiného. Zpola jsem jim věřil, pak jsem sebou jedné noci házel v posteli, zraněný a ustaraný. Srdce jsem měl těžké starostmi. Klopýtavě jsem došel k oknu a vyhlédl z něj. Tmavé mraky zahalily noční oblohu. Žádné hvězdy!
Chvěl jsem se,když jsem si pomyslel na svět bez hvězd. Žádné vodítko pro námořníka na moři, kterému by věřil, žádné klenoty, které by oslnily náš smyl pro krásu, žádný lovec ukazující k dalšímu obzoru, žádné půvabné dámy s oblakem parfému v nebeském tanečním sále. Ale všude kolem zeměkoule je vzduch tak špinavý a světla měst tak jasná, že někteří lidé mohou vidět již jen pár hvězd. Může vyrůst generace dětí, která spatří jen prázdnou oblohu a zeptá se: ,,Bývaly tady dříve hvězdy?‘‘
Dejme jim zpět oblohu a udělejme to teď – než bude příliš pozdě. Budu hledat svou hvězdu, dokud ji nenajdu. Je skryta v přihrádce nevinnosti zahalené do šátku úžasu. Budu potřebovat mapu, aby mi řekla, kterou díru by měla vyplnit, a bude jen malá. Ale na světe je nás téměř pět miliard a my všichni potřebujeme oblohu. Najdi svou hvězdu a vyhoď ji nahoru k nebi. Pořád ji ještě máš, že ano?