Dítě je píseň
Když děti vnímají hudbu, tak ji nejen poslouchají. Rozpustí se v melodii a plují s rytmusem. Něco uvnitř začíná napínat křídla – brzy dítě a hudba jedno jsou. Já se v přítomnosti hudby cítím také tak a mé nejlepší okamžiky tvorby byly často stráveny s dětmi. Když jsem s nimi, přichází ke mně hudba tak snadno jako dýchání.
Každá píseň je dítě, které živím a kterému dávám svou lásku. Ale i když jsi nikdy nenapsal píseň, tvůj život je písní. Jak by mohl nebýt? Nevlně po vlně tě Příroda laská – rytmus každého úsvitu a západu slunce je částí tebe, padající kapky deště se dotýkají tvé duše a ty se vidíš v oblacích, které si hrají na schovávanou se sluncem. Žít znamená milovat hudbu, krev ti tančí v žilách. Vše živé má rytmus. Vycítit ho, měkce a pozorně, znamená vyvolat hudbu.
Cítíš svou hudbu?
Děti ano, ale když vyrosteme, život se stává břemenem a rutinou a hudba bledne. Někdy je srdce tak těžké, že se od něj odvracíme a zapomínáme, že jeho tep je nejmoudřejším vzkazem života, vzkazem beze slov, který říká: ,,Žij, existuj, pohybuj se, raduj se – jsi živý!‘‘ Bez moudrého rytmu srdce bychom nemohli existovat.
Když se začínám cítit trochu unaven nebo přetížen, děti mne vzkřísí. Obracím se k nim pro nový život, novou hudbu. Dvě hnědé oči na mne hledí tak hluboce, tak nevinně a já si pro sebe říkám: ,,Toto dítě je píseň.‘‘ Je to tak pravdivý zážitek, že si okamžitě uvědomím: ,,Já jsem také píseň.‘‘ Jsem zase sám sebou.