Část 2 - Kouzelné dítě
Kouzelné dítě cosi ostře zabolelo
Záblesk vzpomínky mu prořezával tělo
Měla barvu tvar i jemné odstíny
Stále se mu ukrývala za stíny
Za větrem a za bouří a za vánky
Za rubášem s vlajícími volánky
Skrývala se před zvědavci za závěsem
Jako síla promíchaná s děsem
Její hudba její rytmus byly hravé
Tančil aby našel štěstí pravé
Nevadilo mu horko ani chlad
Na hřebenech hor měl svůj královský hrad
Přišli cizinci a plni pohrdání
Chtěli zničit to mámivé zdání
Zdálo se jim být jen zručnou hrou
Chtěli ho až do kořenů vytrhnout
Zadusit a zaškrtit ten nevinný zázrak
Bez milosti tvrdě povalit ho naznak
Chtěli krutě umlčet to hřmění
Které ale není k poražení
Ač měli tisíc kopí nemohli mu brát
Ten boží dar lásky který nelze zfalšovat
Nepoznali jeho sílu ani jeho cíl
Až nakonec jim zbyly jenom pomluvy
Jenže záhada se ani potom neztratila
Do dítěte vešla jeho mocná síla
Až se odvrátilo do hlubin své duše
A v extázi prahlo po předtuše
Našlo roli pro své nekonečné já:
Spásu pro ostatní lidi nalézat
Ač si nasadilo těsnou masku mlčení
Často zachvělo se pod nárazy vidění
Osudem mu bylo hledat nové děje
A zbavovat lidstvo beznaděje
Jen kdyby mohlo přibrat jiné děti
A jak příliv proměnit svět bez oběti
Kouzelné dítě bylo hotovo se poddat
Zasít semeno a ostrým pluhem orat
Lehce bez pláče a bez námahy
Za pomoci nadpozemské vláhy
S dokonalostí a moudrým mlčením
Pod vědoucím božím řízením
Zpívat společně jak jeden lidský rod
Za osudem utíkat jak o závod
Jste kouzelné děti – neptejte se jak
Za osudem právě teď je třeba utíkat