Ale srdce řeklo ne
Viděli žít chudé v chatrčích z lepenky, tak chatrče zbourali a postavili domy podle plánů. Obrovské bloky betonu a skla se tyčily nad asfaltovým parkovištěm. Moc to nepřipomínalo domov, ani domov v chatrči. ,, Co byste chtěli?‘‘ ptali se netrpělivě. ,,Jste příliš chudí, abyste žili jako my. Dokud si nepolepšíte, měli byste být vděčni, ne?‘‘
Hlava řekla ani, ale srdce řeklo ne.
Ve městě potřebovali více elektřiny, tak našli horskou bystřinu, kterou přehradili. Když vody stouply, plavali kolem mrtví králíci a jeleni, ptáčata příliš mladá, aby mohla létat, utonula v hnízdě a jejich matky bezmocně plakaly. ,,Není to pěkný pohled,‘‘ řekli, ,,ale teď může milion lidé používat celé léto klimatizaci. To je důležitější než jedna horská bystřina, ne?‘‘
Hlava řekla ani, ale srdce řeklo ne.
Viděli útlak a terorismus ve vzdálené zemi, tak proti nim zahájili válku. Bomby změnily tu zem v sutiny. Její obyvatelstvo se krčilo strachem a každý den se pohřbívalo více a více vesničanů v hrubých dřevěných rakvích. ,,Musíme být připraveni přinášet oběti,‘‘ řekli. ,,Když se ublíží nevinným civilistům, není to jen cena, která se musí zaplatit za mír?‘‘
Hlava řekla ani, ale srdce řeklo ne.
Léta ubíhala a oni zestárli. Seděli ve svých pohodlných domech a dělali inventuru. ,,Měli jsme dobrý život,‘‘ řekli. ,,A postupovali jsme správně,‘‘ Jejich děti se dívaly přezíravě a zeptaly se, proč chudoba, znečištění a války zůstaly nevyřešeny. ,, Dost brzy to zjistíte,‘‘ odpověděli. ,,Lidé jsou slabí a sobečtí. Vzdor naší nejlepší snaze, tyto problémy nikdy skutečně neskončí.‘‘
Hlava řekla ani, ale děti se podívaly do svých srdcích a tiše zašeptaly: ,,Ne!‘‘