9. díl - Paula
HIStory
Byla jsem zvědavá, co je na těch papírech napsáno, jeden jsem našla dokonce složený v obálce. Bylo to adresované nějakému panu Cooksovi. To jsem si přečetla z adresy na obálce. Koukla jsem o řádek níž:
„No nééé, cože? Tahle vesnička mi je velice známá, protože sousedí s námi!“
Byla jsem plná úžasu. Urychleně jsem četla obsah dopisu: Přiložený dopis doručte slečně SUSANAH PETERSONOVÉ.
Celá nervózní jsem upřela zrak na konec stránky: MuDr. MICHAL JACKSON.
„Co, co, co to je? Proč to bylo v koši? Zvědavě jsem začala číst, co napsal mě. Psalo se tam, že odjel na měsíc do lázní LUCKY. Že se omlouvá za to, že mi to neřekl a vlastně celý popsaný list papíru byl omluvný. Z jeho slov mi začaly téct slzy. Já jsem byla tak hloupá a podezírala jsem ho, že je to podvodník, přitom on se tak snaží…
„Ahoj Susie!“ nadskočila jsem na lavičce, svírajíc stále v rukách dopisy, když jsem uslyšela své jméno. Seděla jsem tam úplně šokovaná!
„Sue co ti je? To mě už nepoznáváš ani po hlase?“
Rychle jsem se vzpamatovala: „Promiň strýčku, není mi dneska zrovna nejlíp. Zrovna jsem byla ponořena do svých myšlenek, ale moc radostné nebyly. No prostě si mě polekal.“
„Ale to jsem nechtěl, pojď ke mně, obejmi mě.“ Aspoň na chvíli jsem zapomněla na všechno, co mám v plánu vyřešit.
Potom jsme nasedli do policejního auta a jeli na stanici. Cestou ještě navštívil svého kamaráda na hlídce, asi 5 minut od nádraží.
„Čau kámo! Tak jakou máš šichtu, děláš teď na stejném místě dva dny za sebou, nejsou nějaké problémy?“ otázal se strýček hlídajícího muže středního věku.
„Aléé, nic moc. Řidiči jsou nějak moc hodní. Popravdě řečeno, tohle místo je nejnudnější ze všech….áá zrovna jsem si ale na něco vzpomněl, včera jsem zastavil jeden vůz, nesvítil.“
„No doufám, že si mu napařil pořádnou pokutu!?“
„Chtěl jsem, ale pak mi řekl, že jdou na oslavu narozenin, tak jsem to nechal být.“
„Proč ti tohle proboha vyprávěl?“
„Protože jsem ho podezíral za únos, teda néé, že bych mu to řekl, ale na zadním sedadle seděl nějaký muž, měl zavázané oči a vůbec nejevil známky radosti, tak mi to ten u volantu vysvětlil a já jsem je nechal jet.“
„Hm, podívejme, napsal sis značku toho auta?“
„Né, proč? Neviděl jsem důvod, proč si ji psát?!“
„No tak to si udělala velkou chybu, chlapče, protože pokud si ho podezíral za únos, tak sis měl alespoň ověřit, jestli to auto je jeho. Vždyť víš, že u nás má každé auto v databázi i fotku majitele. Ty se fakt musíš ještě co učit. Nevzpomeneš si, jaké to bylo auto a jak ti dva muži vypadali? Nesmí se nic podceňovat…“
Celý rozhovor jsem poslouchala z auta, téda Felix asi opravdu pracuje ve dne v noci, proto je tak dobrej ve svém oboru. Ještě si tedy vyposlechnul popis těch dvou osob, nasedl zpátky do auta a už jsme konečně odfrčeli na policejní stanici.
Vkročila jsem do kanceláře, ale nebyla prázdná. Na židli za stolem seděla nějaká blondýnka. Strýček za ní šel a políbil ji na čelo.
„Susie, tohle je má nová přítelkyně Paula, jak jsem ti o ní vyprávěl po telefonu.“ Představil mi Paulu. Není mi moc sympatická, ale to je jen první dojem.
Horlivě mi podávala ruku na uvítanou. „Ráda Tě poznávám Susie!“ a donutila se na mě usmát, ale její úsměv byl křečovitý. Z toho jsem usoudila, že nebyl od srdce.
„Taky vás RÁDA poznávám.“ Její úsměv jsem ji oplatila.
„Holky moje, posaďte se, já vám půjdu objednat něco k pití a k jídlu.
„To budeš hodný miláčku.“ A tak jsme zůstaly v místnosti samy. Byla jsem úplně nadšená.
„Tak mi pověz, holčičko, pročpak si přijela za strýčkem?“ zeptala se Paula.
„Ujasníme si to, nejsem žádná holčička a už vůbec se vám nebudu svěřovat, proč jsem tu.“
„Hm“ a tím byl náš „rozhovor“ ukončen. Do té doby než přišel Felix, jsme jen zarytě mlčely a každá koukala někam jinam.
„Už se to nese, dámy!“ vyrušil nás z ticha strejda.
Položili před nás šálek čaje a zákusek.
„Dejte si pořádně do nosu!“
„To je ale dobrota strejdo!“ mlaskala jsem.
„A to ještě nevíš, co tě čeká u mě doma na večeři. To bude teprve lahoda. Paula mi s tím určitě ráda pomůže!“ podíval se na ní a viděl, že chtěla odporovat, ale nakonec souhlasila. Dojedla jsem zákusek, ještě vylízala talíř do posledního drobečku a pak jsem se uvelebila na židli a čekala jsem, co se bude dít dál. Když nikdo nejevil zájem něco říct, vložila jsem se do toho já: „Máš něco na práci dneska nebo můžeme začít řešit to, proč jsem přijela?“ otázala jsem se strejdy.
„Mám úplně volný den, takže můžeme. Tady máš klíč. Počkej na mě v pracovně ve druhém patře.“ Tak jsem tedy odkráčela nahoru a čekala jsem na něj.
Mezitím v kanceláři Pauly:
„Copak? Zase si chtěla jít pryč? Už mně to celkem vadí, že několikrát za týden někam chodíš.“
„Přece mi nezakážeš navštěvovat mé kamarádky?!“
„Tak aspoň dneska to prosím vydrž, zítra teda budeš moct jít. Já jdu za Sue, ať tam není sama, ale nemysli si, že ti to budu pořád tolerovat!“
V pracovně jsem mu vylíčila všechno, co se mi událo a co vím o Michaelovi.
„Podíváme se, kde jsou lázně LUCKY a zavoláme tam.“ Vypadalo to úplně jednoduše. Ale když jsem viděla vyjetý seznam lázní Lucky, změnila jsem názor.
„Hm, to bude složitější, než jsem si myslel. Ale my to spolu zvládneme.“
Vyskočilo na nás spoustu lázní v okolí, některé se jmenovaly pouze Lucky lázně a některé měly v názvu tohle slovo. Začali jsme obvolávat jedny po druhé. Domluvili jsme se, že pokud to nebude nezbytně nutné, nebudeme říkat, kdo volá a odkud. Brzy jsme zjistili, že bez ohlášení, že jsme police, nám nesdělí žádné informace o svých pacientech.
„Už mě to unavuje, už jsme jich pár obvolali a žádný výsledek. Některé to dokonce nezvedají.“ Zívla jsem.
„Tak už pojedeme domů. Budeme pokračovat zítra a u nás. Vytisknu ten seznam.“
Doma Felix s Paulou připravovali večeři a já jsem se mezitím natáhla na kanape, za chvíli jsme usnula. Vzbudilo mě ale volání na večeři. Najedla jsem se a šla si lehnout do připravené ložnice pro mě. Moc tvrdě jsem nespala. Zdály se mi hrůzostrašné sny a párkrát jsem se probudila. Definitivně jsem se probrala asi v 7 hodin, kdy jsem zaslechla na chodbě nějaký šrumec. Vylezla jsem z postele a koukla se ven. Stál tam strýc a Paula a povídali si. Asi zapomněli, že jsem tady.
„Co tak hlučíte?“
„Jéé, promiň, jsme zvyklí, že tu nikdo není. Jenom jsme se zrovna dohadovali, kdo půjde nakoupit.“
„Ok prosím tě, kde je tady koupelna?“
„No a je to vyřešené, tak jdeš teda ty, sice nevím, proč si tak urputně chtěla jít na koupit ale budiž. Sue ukážu ti koupelnu, následuj mě.“
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
jéé mez nimi je to ale špatný :-( , Paula je nějaká divná :-D
...........
(Alca.Fe, 18. 11. 2009 14:25)Ona ho snad ta Paula ještě podvádí ne? Děvka jedna...
.....
(Laneey, 25. 10. 2009 17:42)miluju takhle dlouhý díly !! :D no šup šup kdepak máme našeho broučka??
..............................
(VasinovaA, 25. 10. 2009 12:33)Tak doufám že michaela najdou včas a že se mu nic nestane
:-(
(Alfíí, 8. 3. 2010 13:41)