42. díl - Spí, nespí?
HIStory
Na chodbě ale už nikdo nebyl. Řekl si, že to asi byli jen halucinace a tak to nechal plavat. Šel zpátky a zaplul do postele.
„Už dlouho mi nebylo tak nádherně. Pořád mám před očima její nahé tělo..“ snil s otevřenýma očima. „To se mi to bude ale krásně spát.“ zívl a usnul. Prospal celé dopoledne, stejně jako Sue. Všem bylo divné, že spí tak dlouho, ale chtěli je budit. I když později měli proč. Ale chtěli to utajit, aby byla o to ta radost větší. A také nechtěli dávat plané naděje, co kdyby to bylo jenom chvilkové? Ano podstupují riziko, že se bude Michael Jackson zbytečně ještě víc stresovat, ale je to tak lepší, kdyby to nevyšlo. I John souhlasil, že tohle se nedá říct jen tak. John stále musel ležet v klidu na lůžku, ale už mu bylo mnohem lépe, však to je chlap jak hora, tak musí něco vydržet ne?
Konec řečí, zpátky do děje. Zatímco Sue a Mike vyspávali, akce Raul jela v plném proudu, už od rána u něj byla jedna mladá krásná dáma – psycholožka. Mluvila na něj něžným slabým hláskem. Po půl hodince si odběhla do nemocniční kantýny na šálek kávy. V klidu si ho tam vypila a nerušeně se vracela do pokoje Raula – odhodlaně v započaté práci pokračovat. Celá nemocnice ještě spala a tak by bylo slyšet i spadnutí špendlíku na zem.
Vešla do pokoje, přisunula si křesílko k posteli a chtěla vzít Raula za ruku očekávaje, že je ve stejné poloze jako když odešla. Ale mýlila se. Raul byl k ní otočen zády. Lékařská pracovnice vyvalila oči: „No to mě podrž, jak je tohle možné? To jsem blázen nebo co? Jsem si jistá, že ještě před chvílí ležel na zádech.“ říkala si v duchu. Teprve teď se odhodlala promluvit nahlas: „Pane, spíte?“ nic inteligentnějšího ji nenapadlo. Nikdo jí na to, ale neodpověděl. Byla z toho tak vyvedená z míry, že nemohla pokračovat ve své určené práci. Stále si říkala pro sebe: „Co když se po mých půlhodinových řečí vážně probral? A teď jenom spí? Ale jestli ne a budu s jeho tělem třást tak mu můžu přitížit. Bože, co mám dělat? Vizita už začala, takže žádný lékař nebude volný a beztak jeho ošetřující lékař má dnes volno, ale říkal, že se sem odpoledne přijde podívat. Ale to mi je, slušně řečeno, na dvě věci. Nevím, co mám dělat.“ Dlouho se užírala takhle svými myšlenkami, až se její mysl vyčerpala natolik, že si vyžádala odpočinek. Její tělo nic nenamítalo, takže, ač neprofesionálně, usnula sesunutá na křesle.
Zdálo se ji, že leží na lehátku u moře na pláži, nikdo nikde, slunce na ni přímo paří, sem tam ji ovine lehký vánek, leží jen leží a nasává do sebe to sluneční teplo. Je jí krásně, je to úžasný relax. Ale pak sebou trochu cukla, otevřela oči, protože blízko ní spadl z palmy kokosák na obrovský kámen. Za chvíli oči zase zavřela a užívala si krásný mořský vzduch.
Když si dosytosti odpočinula, pomalu se probouzela do reality. Pohled na Raulovu postel ji pořádně otevřel oči do světa!
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
:O protože ta postel bude určitě.. prázdná :D:D
aaaaaaaaaaaaaaaaaa
(Laneey, 21. 3. 2010 22:14)ty to vždycky tak utneš :-O :/ to mě zabíjí :D
...
(Terqua23, 20. 3. 2010 20:13)Tak já byla napnutá kdo je na tý chodbě a on tam nakonec nikdo nebyl:D:D:D
:-O
(Alfíí, 20. 3. 2010 15:31)ježiši to je napínavý!!!!! honem dáál!!! co se dělo pak???:-O
...
(TamarPag, 23. 3. 2010 15:03)