3. díl - Nemilé překvapení
HIStory
„To myslíte vážně?“ otázala jsem se.
„Jako že se Michael Jackson jmenuji!“
„Vždyť já nic z tohoto oboru neumím, nejsem ani vystudovaná, jsem obyčejná venkovanka.“ Stěžovala jsem si.
„To je to nejmenší, mě stačilo, co jsem viděl. Zachovala jste chladnou hlavu. Jiný by to ani nezvládl. Takže berete?“
„Ano, ano všemi deseti!“ věnovala jsem mu pusu na tvář, vše co jsem chtěla, jsem slyšela a tak jsem hned běžela domů říct tu nádhernou novinku.
V ordinaci Michael zůstal stát jako opařený, nemohl se vzpamatovat z té pusy. I když byla jen na tvář, pro něj znamenala hodně.
Vyrost totiž u svého strýce, jeho rodiče zahynuli při autohavárii a on jediný přežil. Na starost ho dostal bratr jeho otce, který už měl doma dvě děti. Jemu žádnou lásku nedávali, jen jednu laskavost pro něj udělali, mohl si vybrat školu, kde by chtěl studovat, ale i za to byl rád, že ho nenutili dělat, to co nechtěl. Jinak se k němu chovali jako k cizímu. Měl svůj pokoj, s jejich dětmi si nemohl hrát, když jeli na výlet, nechávali ho doma. Za nějaký čas si na to zvykl, i když v hloubi duše záviděl dětem, které mohly žít normální život. K Vánocům vždy dostal nějakou knížku, na kterou se tvářil, že ho absolutně nezajímá, ale když byl doma sám, přečetl si ji. Jeho „adoptivní rodiče“ mu začali takové knihy kupovat častěji, protože si mysleli, že ho tím naštvou. Ale naopak, všechny knížky přečetl v soukromí svého pokoje. Z přečtených knížek si pak postavil malou pevnost.
Posadil se za svůj pracovní stůl a v tom mu došlo, že zapomněl na něco velmi důležitého: „Vždyť já za chvíli odjíždím na měsíc do lázní! To je tedy velký průšvih, protože o tom Susan neví a ani na ni nemám kontakt. Zastavit se ve vsi taky nemůžu, protože nemám ještě sbaleno! Co já budu dělat? Vždyť si o mě bude myslet, že jsem to nemyslel vážně a jen využil její naivitu a neznalost. Jsem já to, ale hlupák!“
Naházel věci do batohu a utíkal na vlak. Byl z toho tak rozhozený, že ho nenapadlo napsat na dveře nějaký vzkaz.
„Mamii, mám pro Tebe novinku. Byla jsem dneska za tím doktorem a zrovna tam přiběhla maminka se synem, měl epilepsii, teda ne epilepsii, ale jen záchvat a já jsem Michaelovi pomáhala, držela jsem chlapečka a dala paní letáček, jeden jsem si taky vzala a…“ celá nadšená jsem ze sebe chrlila jeden zážitek za druhým.
„No tak holčičko, to si ani neumyješ ruce a nepůjdeš se najíst? Pak mi to povíš!“
„Ale Tebe to vůbec nezajímá!“ odsekla jsem.
„Ale ano, jen nejdřív povinnosti a pak zábava!“
Najedla jsem se a odebírala jsem se do svého pokoje, když mě mamka zastavila:
„Kam jdeš? Chtěla si mi snad něco říct ne?“
„Já už ani nevím co. Nech to plavat.“ Samozřejmě jsem věděla, ale ta její pasivita mě naštvala, tak jsem si to své vzrušeníčko nechala pro sebe. Šla jsem brzy spát, protože jsem se nemohla dočkat zítřejšího dne a mojí nové práce!
Ráno jsem vstala už ve 4 hodiny, protože jsem zjistila z vizitky, že ordinuje už od 6 hodin.
Upravila jsem se a vydala se na cestu do ordinace. Tam mě ale čekalo nemilé překvapení, dveře byly zamčené!
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
teda ty na něj byli pěkně zlí :-( a teda jsem zvědavá co si o něm bude teď myslet, když tam není :-(
...
(TamarPag, 12. 10. 2009 17:29)chudak Michael zapometlivka :D a chudera ona :D jsem zvedava jak to dopadne
:-)
(Laneey, 12. 10. 2009 0:00)to je ťunťááá punťáá xD , to byl tak rozhozenej z tý pusy ju? XD ..pěknej díl :) ...tak a ted se Susan naštve a už nepřijde XD
.......
(VasinovaA, 11. 10. 2009 13:09)chudák michael když byl malinkej a sem zvědavá jak to dopadne s tim jak tam michael nebude 1 měsíc
ooouuu
(Zuuzcaa, 11. 10. 2009 9:07)Chudák Michael, když byl malej :-(... A chudák teď Susan..Měsíc se tam Michael neobjeví, to je docela dlouhá doba..
:-(
(Alfíí, 8. 3. 2010 12:46)