28. díl - Restaurace U Růžového slona
HIStory
Zablikalo na mě to auto a vylezl z něj muž střední postavy. Oslnily mě jeho zářivé vlasy. On měl tu nejsvětlejší žlutou barvu na celém světě, ale vždyť já takového člověka znám!!
„Johne, co tady děláš?“ řvala jsem přes silnici. John ke mně přišel, políbil mě na tvář a spustil: „Tak si to vážně ty, nebyl jsem si nejprve jistý, zda ta hromádka neštěstí jsi ty. To já bych se spíš měl ptát, co ty tady děláš. Víš co? Půjdeme někam na jídlo a tam mi to vysvětlíš.“
Ani jsem neměla čas odporovat. John mě vzal do náruče a utíkal k autu.
On byl vždycky takový. Na nic nikdy nečekal a hned jednal.
Nastoupila jsem do auta.
„Tak kam pojedeme? Moc to tu neznám.“ Ptal se John.
„No abych pravdu řekla, já moc taky ne, znám tu možná tak policejní stanici, strýčka Felixe..a..nemocnici.“
„Hm, tak co třebaa, tak můžeme jít do nemocniční kan….“
„Ne!“ skočila jsem mu do řeči. John se na mě podíval, ale nerozebíral to a navrhl, že půjdeme do první restaurace, kterou potkáme. Tady za městem byla jen jedna ubohá hospoda a tak jsme jeli do centra. První restaurace na obzoru! Jmenuje se U růžového slona.
„To je tedy název! Zajímalo by mě, proč se tak jmenuje.“
Vzal mě za ruku a šli jsme dovnitř. Za okamžik měl odpověď.
Restaurace byla přímo přemnožena slony. Nad každým stolem se jeden houpal. A že těch stolů tu bylo.
„Kam si sedneme? Nahoru na balkonek, a nebo támhle na samotku?“
Nazval to samotka, protože to by jediný stůl, který neměl svého slona.
„Alee ono to je celkem jedno…tak půjdeme třeba na samotku.“
Jakmile jsme si sedli už u nás byla obsluha s jídelním lístkem.
„Dobrý den, vítejte v restauraci U Růžového slona, doufáme, že si u nás pochutnáte, pro dnešní den máme jedno speciální menu – polévku z červené řepy, přírodní krůtí řízek s červenými brambory a jako zákusek punčové řezy zalité jahodovým pudinkem a…“ dala se do řeči mladá servírka.
„Dobrá dáme si to dvakrát a k tomu láhev toho nejlepšího červeného.“ Bylo vidět, že už Johna ty řeči nebavili a tak jí odkýval toto menu.
„Takže, ty teď bydlíš u strýčka? Pamatuješ, jak jsme si s ním hráli na policajty a na zloděje tam u nás na vesnici? No to byly ale časy. Jak pořád chtěl, abych šel studovat policejní školu. Ještě, že jsem neposlechl a odjel do New Yorku. Tam jsem teprv našel to, co jsem hledal.“ Začal rozhovor John a hned také skončil, protože jídlo tu už bylo.
„Fíha to byla rychlovka.“
„No máme toho dost navaříno, dnes jste vlastně našimi prvními hosty, moc lidí sem nechodí, nechápu proč.“ Zesmutněla.
„Ale, přece nebudete plakat. Slibuji, že o vás všude řekneme a hned zítra tu budete mít narváno, takže šup, šup, běžte vařit, ať pak stíháte.“ Po těchto slovech vykouzlil úsměv na tváři té slečny. To on umí.
„No, Sue, tak si popovídáme až po jídle, jo? Tak dobrou chuť.“
„Tobě taky.“
By kometka
P.S.: v příštím díle se dozvíte kdo je John!
Komentáře
Přehled komentářů
Kdo je John???? :-D:-D
...
(Alfíí, 10. 3. 2010 14:50)