26. díl - Proč
HIStory
Vešla jsem do domu strýčka Felixe. Byli překvapení, co tam dělám. Né, že by jim to vadilo, ale mysleli si, že zůstanu u Michaela.
„Jéé, kde se tady bereš? Stalo se něco?“ ptala se hned Paula.
Jo stalo, představ si, chtěla jsem to vykřičet. Místo toho jsem jen nejistě vyslovila jedno slovo: „Ne.“
Vrtalo mi hlavou, jak může Felix po tom všem s Paulou ještě být. Asi si s ním pořádně promluvím, ale dnes už ne, chci jít brzy spát, abych nemusela myslet na ten dopis. Dopis…dopis…sáhla jsem na kapsu u kalhot. Kde je? Běžela jsem ke dveřím, jestli mi náhodou nevypadl tam. Není tady. Co když…
„Vážně, Sue, se nic neděje? Pobíháš tady jako splašený kůň. Měla by sis jít lehnout.“ doporučil mi Felix.¨
„Ale já musím…“ vlastně nemusím, tím líp, že jsem ho ztratila, alespoň se Mike nedozví, že jsem to četla a bude si myslet, že ho Evans opravdu vyhodil.
Zamířila jsem směr postel. Spustila jsem své tělo na ní a v tu ránu jsem se už ani nepohnula. Bezmyšlenkovitě jsem zírala do stropu a po chvíli jsem usnula oblečená. Zkrátka tak, jak jsem přišla. Za dnešek mi to fakt stačilo, byla jsem vyčerpaná.
V nemocnici:
Když Susan odcházela z pokoje Michaela, všiml si, že jí něco vypadlo z kapsy. Rychle to zvedl a zavolal na Sue, ale ta už ho neslyšela. Než se vykodrcal z postele a vylezl na chodbu, byla tatam. Takže zůstal stát na chodbě s přeloženým papírem v ruce.
Hm snad to není nic důležitého, pomyslel si, ale tak se o tom můžu hned přesvědčit, budu mít alespoň obhajobu, že jsem to četl.
Ani netušil, jak blízko bude od pravdy. Ano, obhajovat se bude, ale u soudu. Už adresa napovídala, že to bude něco zvláštního. Bylo to adresované jemu! Četl dál…Pomalu začal sjíždět po zdi. „Co, co? To jsem nikdy neměl číst. Á ta Susanah! Nemělo to skončit v koši? Ne já nemůžu…to snad není možné, vždyť jsem nic neudělal, tohle prostě nebyla moje vina!“ Měl oči zalité slzami a zuřivě začal dopis trhat na kousíčky. Poslední kousky už skoro ani nemohl přetrhnout.
„Ale proč, proč? Proč já? Proč ublížení na zdraví? Proč soud?...Proč! Proč to četla Susan? Proč mi o tom nic neřekla? Proč, proč, proč?“ stále se ptal sám sebe. Chtěl na ty otázky znát odpovědi a zároveň nechtěl, nechtěl být ještě více zraněn.
Seděl tam opřený o zeď ještě hodnou chvíli, když v tom ho vyrušila sestřička a s vlídným hlasem pravila: „Co tady tak sedíte? Měl byste jít do postele J“
Mike se choval, jako by to neslyšel, a pořád opakoval: „Všichni jsou zlí, všichni! Jen na hodný si hrajete, když se vám to hodí!“
Ani si nevšiml, že už je ve svém pokoji a podpírá ho sestřička. Když uviděl postel, teprve se mu do hlavy dostala slova, co mu sestra říkala. Vlezl do postele, zakryl se až pod nos a v ruce svíral dopis roztrhaný na kousíčky.
„Copak se vám stalo, pane?“ pořád byla na něj milá, ani známka opovržení či jiného záporného pocitu.
„Já..“ nebyl schopný slova, jen zavrtěl hlavou a nahodil smutný omluvný výraz.
Sestra vystudovala nejen medicínu, ale také psychologii a tak pochopila, že by měla raději odejít.
„Chápu, kdyby něco zazvoňte.“
Mike pokývl hlavou a vyčkal, až odejde. Poté se rozplakal. Nejraději by teď byl někde, kde neplatí žádné zákony, povinnosti, nic… Jedné takové místo by bylo mezi dětmi, i on by musel být dítětem.
Ale to nejde, momentálně je ve světě dospělých a odtud není úniku. Musím se zachovat dospěle, ale jak? Vždyť dospělí se někdy chovají jako tříletí. Třeba ten, co napsal ten…ten..koukl do ruky.
Pořád tam byly ty kousky. Ještě jednou se na ně podíval a pak je rozhodil po pokoji. Ulevilo se mu! Už ho ty papírky netížily, konečně mohl bezmyšlenkovitě ulehnout, zírat do stropu a na nic nemyslet, až, až usnout.
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
chudáček malinkej, mě je ho tak líto :-(
I Love You Michael
(Lenka, 10. 1. 2010 19:53)Chudáček doufám,že se nebude moc zlobit,že jí odpustí,že to četla a neřekla mu to aby ho ochránila!!
...
(TamarPag, 10. 1. 2010 1:46)ježiš chudák :-( ale za nic nemůže tak to určitě dopadne dobřee
:-(
(Alfíí, 10. 3. 2010 14:44)