Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. díl - Musím vám něco říct

18. 12. 2009

HIStory

 

Začala jsem prohledávat každou skulinku v pokoji. Kde je? Neříkala jsem mu snad, že má zůstat v posteli, dokud nepřijdu?

No zkusím ještě koupelnu. Vzala jsem za kliku a nic, nikdo tam nebyl. Tak jsem se otočila a odcházela jsem se svěšenou hlavou ven.

„Ach tady jste!“ narazila jsem na něho, zapotácela jsem se a Mike mě přitiskl k sobě, abych neupadla.

„Už mě můžete pustit, už stojím.“ informovala jsem ho.

„Jistě, ale bezpečnost na prvním místě, tak mi odpusťte, že jsem vás držel tak dlouho.“

„No je toho víc na odpouštění, chcete to vyjmenovat?...Váš telefonát ze sesterny, že jste neležel, teď vaše zmizení a následné objevení se…

„Nejlépe všechno a teď hned, nerad bych s vámi měl nějaká spory.“

„Hm, to si ještě rozmyslím!“

„Prosíím!“ podíval se na mě smutnýma očima, aby mě trochu obměkčil.

„Dobře, ale nebude to zadarmo. První splátka bude, že si půjdete už konečně lehnout do postele.!“

Ani neprotestoval a hned tam namířil, bylo vidět, že už je dost unavený.

„Musím vám říct, co jsem vám už chtěl říct po telefonu.“ řekl když zalehával do postele a já ho zakrývala dekou.

„Až si trochu odpočinete, ano? Potřebujete naprostý klid, tak se půjdu zeptat doktora, na jak dlouho to ještě vidí, že tu budete.“

„Dobrá, ale slibte mi, že mě přijdete za 2 hodiny vzbudit?“

„Ok, ale teď už spěte!“ během cesty ke dveřím jsem mu ještě poslala vzdušný polibek: „To aby se vám lépe spalo.“ vysvětlila jsem, když se na mě udiveně koukal.

„Děkuji“ a zachumlal se do peřin.

Měla jsem radost, že už mu je lépe, ale pořád jsem věděla, že není ještě vyhráno, ale přeci jen to bylo super J.

Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se za doktorem. Cestou jsem zahlédla člověka, který zrovna vycházel z pokoje, kde by měl ležet Raul. Ale mávla jsem nad tím rukou, protože tam může ležet klidně i někdo další. Raul tady přece ani nikoho nemá. V hlavě jsem měla jen Michaela. Celá zadumaná jsem přišla až k lékařskému pokoji. Měla jsem štěstí, zrovna sloužil doktor Evans, hlavní ošetřující lékař, je to milý, usměvavý pán. Byla jsem ráda, že budu mluvit o Michaelovi právě s ním. Zaťukala jsem na otevřené dveře, aby si mě všiml, protože se právě rozplýval nad šálkem kávy.

„Dobrý den, přejete si?“ optal se okamžitě.

„Dobrý, chtěla bych s vámi mluvit o Michaelovi Jacksonovi, máte chviličku?“

„Jdete v pravou chvíli, musím vám něco říct. Něco co se týká hlavně Michaela, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu to raději proberu nejdříve s vámi. Nechci mu přitížit, vy mu to určitě přetlumočíte lépe než já. Jen aby už nebylo pozdě.“ zatvářil se kysele.

 

By kometka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-O

(Alfíí, 10. 3. 2010 14:14)

ježiši nééééé :-( to bude něco strašnýho :-(

...

(TamarPag, 20. 12. 2009 13:17)

??copak se děje hned jdu číst dál

.......................

(VasinovaA, 18. 12. 2009 23:40)

Co se děje?:-( chudáček náš

.............

(love.U2, 18. 12. 2009 22:02)

jaaak pozde co mu je chudakovi

ach jo..

(Zuuzcaa, 18. 12. 2009 21:37)

copak se zase děje:-(?

.....................

(Alca.Fe, 18. 12. 2009 21:30)

No jako na co pozdě? Kurňa, to je konec jak stehno zasee!