20. díl - Jak to vypadáš?
HIStory
Ráno jsem se probudila na gauči v obýváku. Vůbec nevím, jak jsem se sem dostala. Bylo mi divné, že nejsem v nemocnici u Michaelovy postele. Celá rozlámaná jsem se dopotácela do koupelny. Když jsem prošla kolem zrcadla, zděsila jsem se. Vypadala jsem jako bych právě přišla ze šichty u popelářů. Co je? Co jsem včera dělala? Vyběhla jsem ven a začala křičet po celém baráku: „Heeej, kde jste kdo? Co se včera stalo?“
Z pokoje Felixe vylezla Paula a šla ke mně: „Pšt, nekřič tak. Felix se potřebuje vyspat, včera si mu dala pěkně zabrat.“
„Cože?“ nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela.
„No byla jsi jako smyslů zbavená a pořád si chtěla za Michaelem…Felix tě vždycky chytil a ty ses mu nějak vyškubla a tak za tebou musel pořád běhat…až tě dostal do auta, tak to bylo lepší….měla jsi horečku i halucinace. Byla jsi jako posedlá.“
„Co mi to tu vykládáš? Já si na nic nepamatuji….“
„No počkej si, až se vzbudí Felix, ten ti to vylíčí tak, že tomu opravdu budeš věřit…“
Počkej, počkej, hm tak jo no..
Zrovna začal zvonit telefon: „Prosím, u telefonu Sue Petersonová.“ Po představení, jsem mále oněměla.
„Jé dobrý den, ráda vás slyším, už jsem se o vás bála. Ale měl mi zavolat doktor, jak to, že voláte vy?“
„No popravdě řečeno, pan doktor o tom neví, že vám volám, ví to jen jedna sestřička, hlídá, aby nešel okolo, protože by mě hned hnal do postele.“
„Vy nejste v posteli?? Cože? Vy jste zapomněl, jak jste na tom byl před tím? Mazejte zalehnout! Honem..“
„Ale já jsem….“
„Žádné řeči, povíte mi to potom, až přijedu.“ a zavěsila jsem. No byla jsem hrozně naštvaná na něj, jak může být tak neopatrný a ta sestra, té taky vynadám! Jak tohle mohla nechat dopustit?!
Popadla jsem bundu a běžela dolů po schodech pryč…ale cestu mi zastoupila Paula.
„Kam tak běžíš? Podívej se na sebe, jak vypadáš! Jdi se upravit. Vždyť vypadáš jak strašidlo.“
S pokorou jsem se na ní podívala a šupajdila do koupelny. Dočista jsem zapomněla, jak vypadá můj zevnějšek po včerejším dni…Rychle jsem vlezla pod sprchu, vyfoukala vlasy a pelášila už upravená do nemocnice…V půli cesty jsem narazila zase na někoho. Tentokrát to byl Felix: „Kam máš namířeno? Chceš někam svést?“
„Jé to bys byl hodný, potřebovala bych hodit do nemocnice.“ A tak jsme jeli, byla jsem za to ráda, protože jsem chtěla Michaela co nejdříve vidět, živého a v mezích zdravého.
Vešla jsem do jeho pokoje ve 2. patře. Pohlédla jsem na postel, ale nikdo tam nebyl! Kde jen může být?
Komentáře
Přehled komentářů
On se určitě někde courá po nemocnici plný sil!!! :-D
...
(TamarPag, 10. 12. 2009 13:55)"jako bych právě přišla ze šichty u popelářů" dobrý:D to jsem zvědavá kde je:)
...............................
(VasinovaA, 8. 12. 2009 21:00)honem další díl kde jenom zase může bejt?
aaaaaaaaaaaaaaaaa
(Laneey, 7. 12. 2009 11:36)kde máme šmudluu?? :-O ..no honem honem další dílek
...
(Alfíí, 10. 3. 2010 14:12)