18. díl - Chirurgický zákrok
HIStory
Prudce vyskočil z postele, vyrval si hadičku a pospíchal za Raulem, už na chodbě řval: „Počkejte! Neoperujte ho! Tohle musím udělat sám!“ Doktoři se ho snažili zastavit, ale marně. A poté co vyslovil svůj argument, proč to musí udělat, to bylo víceméně jasné.
„Radši budu ležet dýl v nemocnici, než sedět ve vězení!“
Tak mu tedy podali plášť, roušku a čepici a šli s ním na sál.
„Musíte tady tak kolem mě stát?“
„Ano musíme. Co kdyby se vám, nebo nedej Bože pacientovi, něco stalo?“ ozvala se sestra, vzápětí si uvědomila co řekla, vždyť on je vlastně také pacient.
„Dobrá, tak mě nerušte, musím se pekelně soustředit.“ ukončil Michael.
Zákrok mohl začít. Všichni zírali s jakou přesností vše provádí (uspání, řez, odsávání…). Byli z něho tak vykuleni, že ani jeden z nich nezaregistroval, že na ně mluví.
„Potřebuji víc tampónů….haloo potřebuji více tampónů!“ zvýšil trochu hlas.
„Co tak křičíte, probudíte pacienta!“ upozornil ho doktor.
„Omlouvám se, ale řekl jsem to 2x, ale vy jste vypadali jako byste byli v tranzu. Tak kde jsou tampóny? Honem, nebo vaše oděvy už nebudou čistě bílé.!“
Sestra rychle utíkala do vedlejšího sálu pro tampóny. Jednak pro to, že nechtěla být postříkaná krví a také pro to, aby jí nic neuniklo.
„Tady, tady pane, tady jsou. Donesla jsem jich rovnou stovku!“ pyšnila se sestra. Mike jen na ní s podivem koukl a hned pokračoval v operaci. Očividně byl hvězdou sálu.
Zatímco na sále ležel Raul, já jsem chodila po chodbě sem a tam a byla jsem jako natrní, nějak dlouho to trvá. Paula seděla na lavičce a pozorovala mě. „No tak, to bude dobrý, Michael to zvládne a doktoři ho kdyžtak pohlídaj.“ Uklidňovala mě Paula.
„Co když ne? Co když se tam něco stane. Tak nebo tak, pořád na tom bude nejhůř Michael. Když se nepovede operace, zavřou ho, když si něco udělá sám, bude v ohrožení života. Tak jak mám být sakra v klidu?“
„Proč tak vyvádíš? Vždyť je to jen nějaký doktůrek, ani se moc neznáte!“ divila se Paula. Už jsem jí na to nestihla nic říct, protože ze sálu vyšla sestra a sdělila nám, že se operace blíží ke konci a že nebyli žádné komplikace. Opravdu, Mike už zašíval ránu posledními stehy a celou dobu si vedl bravůrně. Už mu zbýval poslední steh, ale začala se mu točit hlava, tak raději poprosil doktora: „Prosím vás, můžete to dodělat?“ a sedl si na židli, otíral si čelo a držel se za hlavu, protože ho šíleně bolela. Podíval se na hodinky, vždyť on byl na nohou skoro dvě hodiny. A to ještě předtím ležel v posteli s kapačkou.
Ze sálu vyšel doktor. Ptala jsem se ho, jak to dopadlo. Odpověděl: „Operace výborně, jen máme o ležícího pacienta víc než před zákrokem.“ Tvářil se vážně.
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
já už chci aby byl míša v pořádku!!! :-(
chudák
(TamarPag, 30. 11. 2009 17:01)a doufám že to dopadne dobře a Mike bude v pořádku!! A že nepůjde do vězení no to by bylo:( super díl:)
.....
(Laneey, 29. 11. 2009 11:13)ježišmarjaaa brouček můj :( :( ...honem další dílek, sem jak na trní...
no tééda..
(Zuuzcaa, 28. 11. 2009 23:30)chudák Michael..on mu zachráíní život a pak se sám sesype..:-(
:-(
(Alfíí, 10. 3. 2010 14:02)