Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. díl Sussanah Petersonová

7. 11. 2009

HIStory

 

Nastoupili všichni do aut a jeli směr policejní stanice. Během cesty nikdo nepromluvil. Vešli mlčky do vyslýchací místnosti. Felix vybídl Mikea, aby se posadil.

„Tak a teď mi řekněte, odkud se znáte s těmi padouchy?“

„Nejsou to žádní padouši! Jsou to mí přátelé!“ obořil se Michael.

„Ok. Tak jak jste se potkali?“

„No já vám ani nevím, prostě jsem se probudil a byli tam.“ odpověděl stroze.

„Na nic víc si nepamatujete?“

„Baže, Raula jsem operoval a dostal jsem velký pytlík bonbonů, ještě nějaký mám, nedáte si?“ nabídl Michael.

„Ten je nějaký divný nezdá se vám?“ šeptal Felix kolegovi.

„Máte pravdu, seržante, je. Nepíchli mu něco? Oni jsou schopní všeho.“

„Mám nápad!“ zazářil Felix a už zvedal telefon: „Máš čas? Dobře. Ano, pošlu pro tebe auto.“ zavěsil.

Za pár minut přijelo auto a přivezlo mě.

„Ahoj, posaď se a nic neříkej.“ řekl mezi dveřmi Felix. Kývla jsem na souhlas. Posadila jsem se na připravenou židli.

Doma mi Felix nastínil, co všechno chce udělat, takže jsem věděla, jak se mám chovat.

„Michaeli, znáte tuto dívku?“

„Nevzpomínám si, že bych ji někde viděl.“ Usilovně přemýšlel Michael.

„Opravdu neznáte? Říká vám něco jméno Sussanah. Sussanah Petersonová?“

„Sussanah Petersonová…Sussanah..“ opakoval pořád, najednou jsme si všimli, že upadá do bezvědomí.

„Michali, co se děje? Slyšíte mě?“ rozeběhla jsem se k němu a třásla s ním. „No tak dělejte něco, pomozte mu!“ naléhala jsem.

Felix urychleně sáhl po telefonu a volal sanitku. Já jsem běžela pro vodu a zkoušela ho vzkřísit, ale marně. Sedla jsem si na zem vedle něho a beznadějně čekala na příjezd sanitky. Felix ke mně přišel a něco mi říkal, ale já jsem ho nevnímala.

Do dveří vrazili zdravotníci s nosítky a v rychlosti se ptaly, co se stalo. Na nic nečekali a ještě na stanici ho připojili na infuzi, aby mu pročistili krev. Pak zvedli nosítka a já jsem je následovala do sanitky.

Mike náhle otevřel oči a hlesl: „Susan, kde to jsem?“ ale byl tak vyčerpaný, že se na víc nezmohl a zase zavřel oči. Šeptala jsem mu do ucha: „Budete v pořádku. Jen vás musí vyšetřit.“

„Přesně tak a teď vám něco píchneme na uklidnění, abyste se mohl vyspat. Potřebujete nabrat síly.“ doplnil záchranář.

Když to ale Michael slyšel, vytřeštil oči a začal s sebou škubat: „Já už… nic nech….“ Ale to už mu to stihli dát. Přijeli jsme do nemocnice a uložili ho na lůžko.

„Vy jste jeho příbuzná?“ zeptal se doktor.

„Ne nejsem, jen se známe. Nikoho vlastně ani nemá.“

„No dobře, měla byste u něj zůstat, bude vás potřebovat. Jak se probudí, zazvoníte na nás? Uděláme pár vyšetření…“ dodal lékař.

„Dobře, určitě vám hned podám hlášení!“ rozloučili jsme se a já si sedla zničená do křesla vedle postele. Za okamžik jsem usnula.

 

Nespala jsem tvrdě, byla bych slyšela sebemenší pohyb v místnosti a také se tak stalo. Trhla jsem sebou. Michael se pohnul!

„Kde to jsem? Je tu někdo? Co to mám na sobě?“ ptal se do tmavé místnosti.

Přisunula jsem se k němu blíž a promluvila.

„Jak je Vám?“

„Co by Vám měl povídat, mizerně. Co se stalo?“

„Převezli Vás sem s vyslýchací místnosti.“

„Odkud? Tam jsem v životě nebyl.“ pátral v paměti Michal. Moc se mu přemýšlet nechtělo. Bolela ho hlava a ostatně celé tělo na tom nebylo zrovna nejlépe.

„Musím zavolat lékaře, chce udělat nějaká vyšetření, slíbila jsem mu, že až se probudíte, zazvoním na něj.“

Už jsem sahala na zvonek, ale Mike mě chytil za ruku.

„Proč jste tady? Známe se jen chvíli…“

„Popravdě řečeno, záleží mi na Vás, udělal jste na mě veliký dojem, ale konec řečí, už bych vážně měla dát vědět na lékařovnu.“ zazvonila jsem a za chvíli do pokoje přišel lékař se sestrou.

„To je dobře, že jste vzhůru, musíme vám odebrat krev. Posaďte se, prosím.“

Mike se vzepřel, ale hned spadl zase zpátky do postele. Byl velmi oslaben. Vlívali se mu slzy do očí. „Co to s ním pro Boha udělali? Co to má v sobě za svinstvo? Veškeré svalstvo mu ochablo.“ honilo se hlavami všech přítomných.

Doktor to zpozoroval, nechtěl ho déle trápit, tak mu pustil více zklidňujících léků a krev mu odebrali, jakmile zase zavřel oči. Vzali pro jistotu 2 lahvičky.

Ještě než odešli, zastavila jsem doktora: „Prosím vás, pomozte mu, nenechte ho se trápit!“

 

By kometka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-(

(Alfí, 10. 3. 2010 13:37)

co mu udělali????? :(

............

(Alca.Fe, 21. 11. 2009 19:00)

Ty jo, at je s ním všecko v pohodě...

...

(TamarPag, 10. 11. 2009 0:03)

chudák doufám že se z toho dostane

chudáček můjj Michaell

(Dagmar, 8. 11. 2009 14:27)

piš dál ,jak to dopadne????? honemmmmm

.....

(Laneey, 8. 11. 2009 0:09)

sakra co mu to udělali broučkovi?? :-(

:(:(

(Zuuzcaa, 7. 11. 2009 23:40)

chudinka moje :(..co to s nim provedli?? :-/

chudák :-(

(VasinovaA, 7. 11. 2009 23:31)

chudáček michael doufám že na tom bude dobře