Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. díl - Červená krabička

6. 9. 2009

Heaven Can Wait

Naneštěstí zahradník ještě neposekal trávu a tak hledání bylo obtížnější.

„To není možné, kde jsem to jen mohl ztratit?“

„Klid Michaele, ono se to najde. A k čemu to je?“

„Nic Ti říkat nebudu, hledej!“ řekl už celkem naštvaně.

„Já nejsem žádnej pes!!“

Ale na to už mi radši neodpověděl. Asi to bude něco moc důležitého.

Krabička.....červená....ve tvaru srdce....Jak jsem tak šla a přeříkávala jsem si to, o něco jsem zavadila. Už už jsem chtěla vykřiknout, že jsem ji našla, ale zvědavost to utnula. Opatrně jsem chtěla tu krabičku otevřít. Co to?? Nejde to!? Jak je to možné? To jsou ale vymoženosti. Schovala jsem ji do kapsy a Mikovi jsem řekla, že už se začíná stmívat, že to najdeme zítra a teď už pojedeme domů.

„Jsem už docela unavená. Nepůjdeme už? Zítra je taky den. Tady to snad nemůže nikdo ukrást?!“

„No jo tak jdem.“ Prohodil celý otrávený.

Hm neměla bych mu to povědět, že jsem ji našla? Ne, ještě chvíli ho v tom nechám. Ale ne, to mu nemůžu udělat po dnešním dnu už toho má akorát tak dost a tak jsem tu krabičku nenápadně pohodila před sebe.

„Helee Mike tady je!“

„Jupííí“ zaradoval se „Dej jí sem“

„A co v ní je?“

„Nic, dej.“ A napřahoval ruku.

„Nedáám“ přehazovala jsem krabičku z ruky do ruky.

Chvíli jsme se provokovali a pak Mike prohlásil: „Tak ty mi ji nedáš po dobrém? No tak to budeme muset udělat po....“ a svalil mě do trávy.

Leknutím jsem krabičku upustila a on se jí zmocnil. To chtěl. Plazil se pro ni přese mě. Málem mě celou zalehl. Ještě, že je tak lehký! Pak se posadil vedle mě a já jsem se mohla konečně odlepit od země. Šáhla jsem si na tvář, byla nějaká mokrá?!

„Tos mě poslintal ty?“ zeptala jsem se.

„Jó jasně, mám vzteklinu a bacha za chvíli vyjde měsíc, má být dnes v úplňku.. Měla bys utíkat než Tě sežeru. Mimochodem umokřila Tě tráva. Už se smráká a tak je rosa.“

„No jen aby, u Tebe je možné vše. To známe. Viz Thriller. Pořád ses tam měnil v zombii.“

„Podíval se na mě a usmál se.

„Áá Mikeu, co to máš se zuby?“

„Chi chi chi, se neboj. Náhodou jsem je našel v kalhotech.“

„Ty seš ale multifunkční, všechno máš po ruce“

„Ale né, ale zlovna tyhle jsem měl na sobě, kdyš jsem se převlékal za žebráka. Miluju pševleky a měl jsem dlouhou chvíli. Bylo to zlovna, když jsi se sem telepoltovala. Musel jsem si ty zuby vyndat, protoše se mi s nimi špatně mluvilo a ty by si mi pak nelozuměla a pšišla by si úplně někam jinam neš ke mně.“ Vyndal si z pusy náhradní zuby. „No jsou mi už nějaké malé. Jó to bude tím, že se praly i s kalhoty.“

„Mike je mi zima!“

„A co s tím tedy uděláme?“

„No co asi, zvedneme se a pojedeme domů!“

Nasedli jsme do auta, cesta mi připadala hrozně dlouhá a tak jsem usnula opřená o Mika. Probudila jsem se až ráno opět v Michaelově posteli. Pořádně jsem se protáhla a protřela oči. Klečel u postele a zaujatě mě pozoroval.

 

By

kometka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Slinty slint

(Handa.Pet, 10. 4. 2010 21:06)

Prej to tys mě poslintal? :D:D:D bože :D:D:D:D THriller :D:D:d hajzlik, že to nechtěl otevřít hned :(:D:D

:-D

(Alfíí, 24. 2. 2010 15:44)

tak tady jsem se fakt nasmála :-D :-D multifunkční Míša :-D

....

(TamarPag, 6. 9. 2009 0:21)

heej dobre :D:D prej „No jsou mi už nějaké malé. Jó to bude tím, že se praly i s kalhoty.“ Supéér

:-d

(veronika, 6. 9. 2009 0:18)

tos me poslintal ty ? .. tak ted si me rozsekala :-D

:-D

(HanisShka (Handa.Pet), 6. 9. 2009 0:17)

Tak zaujatě pozoroval, jo? No to je úchylák:-D