9. díl - Otázky
Heaven Can Wait
Vyběhla jsem schody do druhého patra, ale byla tam strašně dlouhá chodba asi s miliony místností, tak jsem postupně četla nápisy na dveřích „Pokoj pro hosty 22,23,24,25,-30, zkušebna a samozřejmě na posledních bylo napsáno „Knihovna“. Vzala jsem za kliku, ale Mike zatím vzal za ní na druhé straně a na ráz jsme zatlačili. Lekla jsem se, když se zjevil ve dveřích a on omluvně řekl: „Jéé promiň, zrovna jsem Tě šel hledat.“
Za ním jsem zahlédla na židli sedět svou Maginku. Vyrazila jsem za ní, div jsem neporazila Michaela. Objímala jsem ji, pusinkovala a slibovala, že už ji nikdy neopustím. Mike jenom přihlížel s úsměvem na tváři. Když jsem „skončila“, vybídl mě, abych se posadila a náš rozhovor mohl začít. Ze začátku to spíše vypadalo jako Michaelův monolog.
„Posaď se...Asi bych Ti měl objasnit pár věcí. Takže v první řadě bych Tě chtěl požádat, abys mi neskákala do řeči, až skončím, budeš mít prostor na doplňující otázky.
Jak to vlastně všechno začalo...Jednoho dne, když jsem se bavil s dětmi na zahradě jako obvykle ve svém Neverlandu, objevila se na mém pozemku nedaleko od nás šimpanzice. Ano, byla to tvá Maginka, ale v tu dobu jsem netušil, kde se tu vzala. Hráli jsme si s ní a když šly děti na svačinu, zeptal jsem čí je, vzala mě za ruku a vedla mě k mému inspiračnímu stromu. Vyšplhal jsem tam a ona vzápětí za mnou. Pak ukázala do dálky. Viděl jsem tam něčí siluetu. Podíval jsem se na opičku a zahlédl jsem „medailonek“ ve tvaru M. Otevřel jsem ho a v něm byl složený papírek, co dělat, když se ztratí. Opsal jsem si tvé jméno a adresu a vrátil se s ní do ranche. Ta utíkala a uvelebila se před branami. Na mé zavolání, rezignovaně dál seděla na zemi, když jsem pro ni chtěl jít, zjevila jsi se Ty. Zastavil jsem se a pohlédl na tebe. V tom okamžiku se spojili naše pohledy. Tvé modré oči mě zaujali...To je vše co jsem měl celé týdny v hlavě, když jsem mnohem častěji sedával na svém stromě a pozoroval jsem tvůj obrys. Vycítil jsem, že bychom se mohli stát přáteli, ale neměl jsem odvahu za Tebou jít. A tak jsem napsal dopis, ve kterém stálo, aby ses zastavila na „inspiráku“ a schoval jsem ho u stromu. Doufal jsem, že alespoň Magg tam zas někdy zavítá. Pak jsem ale náhle zemřel na zástavu srdce.“ Smutně se na mě podíval a pokračoval: „Na podrobnosti mé smrti se, prosím, neptej.... Poté jsem se spojil telepaticky s Magg a navedl jsem ji na ten dopis...no a dál už to víš, protože jsi byla sama dějem...“
Nevěřícně jsem na něj civěla, nemohla jsem ze sebe dostat kloudné slovo...
„Takže...takže teď mi chceš namluvit, že jsem s Tebou v nebi jo?“
„Ano, chtěl bych Ti toho tolik říct a jsi také jediná osoba, které můžu důveřovat...“
„Jak mě můžeš takhle znát?“
„Úplně jednoduše, už jsem řekl, neměl jsem odvahu za Tebou jít, ale najal jsem si člověka, aby Tě pár dní pozoroval a natáčel na kameru...“
„Ty lotře jeden, takhle si to měl vymyšlený??“ smála jsem se u toho.
„No nevěděl jsem, jakou jinou cestou bych Tě mohl poznat, než v tvém každodenním životě...A já jsem docela stydlivý, takže tohle byl ten nejlepší nápad :)“
„Dobře, a co bych tedy pro Tebe mohla udělat?“ zamrkala jsem na něj.
„Nejprve bych Ti chtěl poděkovat, že jsi vůbec přišla....“ a už mě vzal za ruku a někam mě vedl.....
By
Whatever Happens - Michael Jackson
Komentáře
Přehled komentářů
Být to někdo jinej než Michael a řekl mi (kdokoliv, i můj přítel), že mě sledoval kamerou ještě před tím, než jsme se poznali uplně tady na tom místě...tak bych mu jednu natáhla, co to je za úchyla :D:D Ale říkám, být to někdo jinej než Mike :D:D
hlavně že si rozumíme
(Kometka, 21. 8. 2009 21:19)Tak faaajn :) kdo je má konkurence?? :-D a už píšeš?
:D...
(Laneey, 21. 8. 2009 21:14)joo tak už vím, já si tě pletu s úplně jinou nedočtenou povídkou,ale mrkla jsem na začátek a už vím :D
....
(Laneey, 21. 8. 2009 21:12)aháá..tak to jo ..to se mi pletou, už si matně vzpomínám...XD jdu si to přečíst raději ještě jednou :D
???
(Kometka, 21. 8. 2009 21:10)
Vždyť už je od začátku mrtvý....
nebo se Ti tak ty povídky pletou? :D
:-D
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 19:38)