8. díl - Probuzení
Heaven Can Wait
Celá dřevěná jsem se mu uklonila a zrovna se mi zamotala hlava a omdlela jsem. Když jsem se probudila ležela jsem v jeho náručí.
Cítila jsem, jak se hrozně chvěje. Asi má o mě obavy, asi jsem pro něj velmi důležitá. Ale proč?
Otevřela jsem na okamžik oči a zase je zavřela. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, kde jsem se to ocitla. Nechal mě ještě chvíli utápět se v myšlenkách.
Pak jsem opět otevřela svá kukadla a rozhlížela jsem se kolem sebe. V tom se ke mně sklonil a obdařil mě polibkem na čelo se slovy: „Díky Bohu!“ Koukla jsem na něj a slabým hláskem špitla: „ Co se děje? Kde to jsem? Kde je Maggi...“ přiložil mi ruku na ústa a zašeptal: „Na otázky Ti odpovím později. Teď by sis měla pořádně odpočinout, jsi celá zesláblá. Maginku Ti přivedu. Nic se jí nestalo.“ Nezmohla jsem se na nic jiného než na kývnutí hlavou, že souhlasím. Poté jsem sklopila víčka a Mike vstal a v náručí mě donesl do obrovské postele s nebesy. Jakmile mě položil, usnula jsem.
Když jsem se probudila stále u mě seděl a koukal se na mě jako na svatý obrázek. Dělal si o mě velké starosti.
„Vyspala si se dobře?“
„Krásně, je to tu tak pohodlné. Takovou postel jsem vždy chtěla mít.“
„Paráda, je tvá :)“
„Vážně? Ale jak ji dostanu domů? Jestli se tedy někdy vrátím?!“
„To nech na mně“
„Mohl bys mi už konečně říct, jak jsem se zde ocitla a....“ skočil mi do řeči.
„Dočkej času jako husa klasu, nejdříve se nesnídáme a pak si popovídáme. Chceš použít koupelnu?“
„Ano“
Zavedl mě do ní a chvíli stál ve dveřích. Káravým pohledem jsem se na něj otočila a on jen prohodil: „No jo už mizím.“
Hned jak odešel, bleskově jsem ze sebe shodila veškeré šatstvo a vlezla si do již připravené vany. Voda byla akorát a moje tělo se v ní krásně uvolnilo. Odhadla jsem, že v ní byl nějaký olejíček. Hm takový přepych. Kam se na to hrabe náš tří pokojový baráček. Napadlo mě toho spousty, co bych si v duchu řekla a tak jsem ani netušila, že se zase objevil ve dveřích. Jakmile jsem ho zpozorovala, začervenal se. Popadla jsem ručník a pomalu jsem vylézala z vany.
„Hmm, promiň, nechtěl jsem Tě rušit. Já jen že ti asi brzy vystydne snídaně a voda asi už taky. Jsi tady už přes hodinu...“
„Faaakt? Nějak jsem se zamyslela.“ A teď jsem se pro změnu červenala já.
Oblékla jsem se a sešla dolů do jídelny. Na stole bylo mléko a celozrnný chléb se šunkou a pomazánkovým máslem, k tomu rozkrájené rajské jablíčko.
„Jestli jsi zvyklá na tučnější jídlo, jen řekni, připravím Ti něco jiného.“
„Cožpak vypadám jako vepřík? To je dobrý, tohle stačí.“
Michael někam odešel a já jsem se mezitím nasnídala. Otřela jsem si pusu ubrouskem, ale něco z něho vypadlo.. Aháá, další tajemný vzkaz: „Čekám Tě ve druhém patře v knihovně.“
By
kometkaKomentáře
Přehled komentářů
Zdá se mi, jako by si s ní hrál na šipkovanou :d vždy něco uděláš a pak někde najdeš další papírek s tím, co máš udělat dál :-d :-D
A prej, vystydne ti snídaně...jediné, co jí může tak vystydnout..a to jen možná..je to mlíko :D:D Ukecánek jeden :D
lol
(Zuzka, 4. 9. 2009 16:52)no já bych ho z té koupelny teda zrovna nevyhazoovala káravým pohledem xD echmmm
Šipkovaná
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 19:33)