35. díl - Vezmeš si mě?
Heaven can wait
Sešla jsme dolů mezi hosty, ale neviděla jsem ho tam, tak jsem se šla podívat do kuchyně, taky tam nebyl...chodila jsem po domě a hledala ho...Náhle mi někdo poklepal na rameno. Prudce jsem se otočila.
„Jé tady jsi, ale víš že si mě vylekal...nejdřív, že jsem Tě nemohla najít a pak když si na mě šáhl“
„Promiň to jsem nechtěl a také se omlouvám, že jsem nepřišel, něco jsem hledal a nemohl jsem to najít...ale mám to!“
„No to je Ti podobný, máš ve věcech pěkný nepořádek, měl by sis nechat konečně uklidit!“
„Tak to prr.. já si na své věci nenechám šahat! To byla jen výjimka, že jsem něco nenašel, normálně se v tom vyznám“
„A co si tak důležitého hledal?“
„Chceš to vědět? Tak pojďme už konečně do našeho pokoje!“
Běželi jsme nahoru do pokoje, stále jsem měla na sobě ty šaty..takže jsem na schodech skoro zakopla. Ale ustála jsem to, díky Michaelovi, protože byl tak hbitý, že mě včas zachytil.
„Díky“ usmála jsem se na něj.
V pokoji:
Měla by sis ty šaty už sundat, jenom Ti překážejí a mě ostatně taky“ zašklebil se Mike.
„No dobře a nepřijde sem zase ten sluha?“
„Neboj mám to vše zařízené, o hosty se bude starat Ryan a v 11 je začne pomalu odbavovat. Což je...“kouknu se na hodinky „za půl hodiny..“
„Víš co, nesluší se, aby hlavní hostitel nebyl přítomný na konci, sejdeme dolů, chvíli tam pobudeme a pak jim popřejeme dobrou noc, že jsme už unaveni, ať se nezlobí a Ryan to pak zvládne...“
„No jo máš pravdu, za to můžeš ty! Úplně si mě očarovala, že jsem zapomněl na slušné chování...“ a zabořil se mi do dekoltu a něžně mě tam líbal.
„No tak už pojď, hosté čekají“ zarazila jsem ho.
„Ok, ok.“ řekl otráveně.
Přišli jsme tam ruku v ruce a potutelně jsme se culili. Teď už se ale Michael ode mě nehnul ani na krok, všude chodil se mnou. No spíš jsme pořád stáli na jednom místě a k nám chodili lidi, vždycky chtěli Michaelovi něco říct a nebo mu říct jak jsem krásná! Jo prej krásná, bacha aby o mě Michael nepřišel, takových nápadníků, je z čeho vybírat. Taky jsem mu to řekla.
„Měl by si žárlit, tolik mužů už řeklo jak jsem krásná a závidí Ti, tak pozor abych Ti neuletěla k někomu.“
Po těch to slovech trochu znejistil: „To myslíš vážně?“ hodil na mě hrozně utrápený obličej, až mi ho bylo líto.
„Promiň, to byl jen žert a zkouška jestli si mě vážíš.“
„Vždyť víš, že Tě miluju jako nikoho jiného předtím!“ a na důkaz mě něžně, ale dlouze políbil.
Náhle jsme zahlédla, jak k nám má namířeno známá tvář, ale nevěděla jsem kam ji zařadit. Ale vím, že si s ní Michael hodně rozuměl.
„Zdravím po druhé Michaeli, představíš nás?“ vyrušila nás z intimních polibků.
„Jo no jasně. Diano tohle je má přítelkyně Robin. Robin tohle je princezna Diana.“
„Ráda vás poznávám“ špitla jsem a podaly jsme si ruce.
„No nic půjdu, jen jsem tě chtěla poznat. Nebudu rušit budoucí manžele.“ a odkráčela pryč.
Nechápavě jsem se koukla na Michaela. Co mi zase zatajil? Proč se svěřuje ostatním dřív než mě?
„Michaeli, co to má znamenat? Proč řekla budoucí manželé.“
„No víš Rob, ty šaty co máš na sobě, jednou jsem prohlásil, že komu je dám, tak se stane mou manželkou...“
„To chceš říct, že všichni tady v sále to tedy vědí kromě mě?“
„Ano....ale já jsem Ti to chtěl dneska říct, ale pořád mě někdo vyrušoval...kdyby jsme nešli z pokoje sem dolů už by si to dávno věděla.“
„Kdyby jsou chyby, znáš to?“ byla jsem trochu naštvaná, ale zároveň mě hřálo u srdce, že si mě chce vzít :)
Celá nedočkavá jsem se zeptala: „A kdy mi dáš prstýnek?“
„Až se to tady rozpustí, nechci Ti ho dávat přede všemi. Zlobíš se na mě?“
„Protože to jsi Ty, tak jsem Ti odpustila!“
Hosté už pomalu začali chodit a já jsem se čím dál tím víc těšila na tu chvíli až konečně budeme sami. Do čtvrt hodinky už tu nebyla ani noha a tak jsme se odebrali do ložnice. Boleli mi nohy ze střevíčků, takže první co jsem udělala bylo, že jsem si sundala botky a chodila bosá.
„Rob posaď se na postel.“ Kleknul si ke mně a natáhl ruku s krabičkou, tentokrát nebyla červená, ale modrá. Otevřel ji a vykoukl na mě krásný stříbrný prstýnek.
„Robin Lascautová vezmeš si mě?“
„Že se ptáš!“ a skočila jsem mu kolem krku. Poté mi nasadil prstýnek a já jsem se ho nemohla vynadívat.
„To ti je dražší prstýnek než já?“ špitl, když už se mu to zdálo dlouho.
„Ne, promiň. Už se Ti jdu věnovat.“ Pomohl mi z šatů a přitom jsme se hladově líbali, nejraději bych ho celého snědla....Co se dělo dál nemusím vyprávět. Zkrátka a jasně, bylo to naše poprvé!
Komentáře
Přehled komentářů
No to si děláš srandu!!! To to..jako..nepopíšeš??? Teď se ale zlobím!!! Jejich poprvé musí být vždy vyjímečné! NO HEJ! :-((:D:D:d
ooooh
(Alfíí, 24. 2. 2010 17:37)tééda to s těma šatama, to bylo úžasný nápad!!!!! a sakra, tos mohla klidně popsat, vůbec bych se nezlobila :-D
waaaww!
(TamarPag, 28. 9. 2009 1:26)tak to je uzasny,byla jsem do toho uplne zazrana,super!!
TY!!!!
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 22:02)