2. díl - Neverland
Heaven Can Wait
K Neverlandu jsem to měla necelou hodinu autem. Okolí jsem znala perfektně a na své výlety sem jsem používala mé kolo s košíkem pro mojí Maginku, ta nemohla nikde chybět. Našla jsem si místečko, odkud byl vidět skoro celý komplex. Byl to strom s obrovskou korunou. Jezdila jsem tam pravidelně. Toužila jsem alespoň slyšet dětský smích. Ačkoli jsem bydlela tak blízko, nikdy jsem neměla tu možnost se podívat do vnitř. A tak jsem celé hodiny vysedávala na vyvýšeném místě a pozorovala, co se děje. Moje opička však nevydržela jen tak sedět a proto jsem ji nechávala, aby se mohla někam projít, ale říkala jsem ji vždy ať se brzy vrátí. Byla hrozně chytrá a všemu, co jsem jí povídala rozuměla. Vždy přišla včas. Ale jednou se nevrátila. Zpanikařila jsem a začala ji hledat. Co když se jí něco stalo? Co když si ji někdo odvedl..co když... Nakonec jsem ji přeci jen našla, seděla před branami Neverlandu. Šla jsem pro ni a v tom okamžiku se spojili pohledy mých očí a pana Jacksona...
By
Komentáře
Přehled komentářů
Jak já ty opičky miluju :-P :D
mimochodem...tohle je takový divný! No hold jsem to všechno zapomněla..musím rychle jít číst další :-D
:-o
(Alfíí, 23. 2. 2010 22:34):-o :-o no tak to jsem nečekala, honem musím na další díl!! jinak jak jezdila s tou opičkou na kole, to muselo být roztomilý :-D
??? :D
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 12:03)