Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. díl - Divoký sen nebo realita?

16. 9. 2009

Heaven Can Wait

 

Trhla jsem s sebou a posadila se na posteli. Byla jsem hrozně zpocená. Michael vedle mě jen nevěřícně koukal:

„Rob co ti je? Už dobrých pár minut tady sebou házíš?“

„Asi se mi něco zdálo...moc si toho nepamatuju, jen si vzpomínám, že kolem mé postele stáli doktoři a zrovna když mi chtěli dát defibrilátorem ránu, jsem se probudila.“

Michael se zarazil, ale pak hned na to něco řekl: „To bude dobré Robin, to byl opravdu jen sen. Nic se ti nemůže stát.“ ale Mike věděl, že jí trochu lže. Věděl o tom víc, než ona.

 

„Budeš ještě spát? Já už asi neusnu...“ zeptala jsem se Mikea.

„Ne nebudu spát, když si vzhůru Ty tak já taky.“

„A co budeme tedy dělat? Napadá Tě něco?“

„Něco by se našlo, chtěl bych Ti ukázat můj film, který jsem natočil s tím, že ho v budoucnu zveřejním, ale nejdřív bych chtěl znát tvůj názor.“

„Dobrá, jak chceš :)“

Sešli jsme do suterénu, kde měl Michael obrovské promítací plátno a polohovatelné sedačky pro 30 lidí. Na chvíli odešel dozadu spustit film a donesl mi 3D brýle.

„Téda, to bude pořádnej film, těším se, už teď vím, že to bude stát za to!“

„Nepředbíhej a raději se koukej, dozvíš se tam toho dost o mě...“

„Vážně? Tak jo tak už neruš!“

Film jsem sledovala s maximálním zaujetí. Moc se mi líbil a s 3D brýlemi to bylo ještě úžasnější. Tolik věcí, které nevyšly o Michaelovi ven a nebo se překrucovaly....Nechci se vrátit k nám, kde na něj všichni za chvíli zapomenou...a nebo budou o něm špatně mluvit aniž by ho znali. Opravdu platí to, že kdo Michaela pozná více, změní názor. Myslím si, že by ho změnil i ten, kdo si o něm myslel blbosti...Stačí se jen do něho vžít..

Film skončil, seděla jsem na křesle jako přimražená. Nemohla jsem otrhnout oči od plátna.

Po půl hodině jsem se odhodlala pohnout. Ale Mike vedle mě neseděl. Kde je? Jak je možné, že jsem si toho nevšimla? Asi jsem fakt byla moc zažraná toho krásného filmu.

Zavřela jsem za sebou dveře od kina a vydala se hledat Mikea.

„Mikeu Mikeu, kde si??“

V tom jsem uslyšela ránu jako hrom a tak jsem běžela tam odkud vycházela. Zavedla mě k nahrávacímu studiu.

Seděl tam u stolu Michael a otíral si uslzené oči.

„Co je ti Mikeu, proč pláčeš? Co se stalo? A proč jsi tam nebyl se mnou?“

Michael se na mě podíval a rozplakal se ještě víc.

„Co se stalo, pověz mi to, prosím.“

Usušil si svá uplakaná očka a nabídl mi místo vedle něho.

„Tak dobře, posaď se a poslouchej!“

Napnula jsem uši a vnímala jen jeho hlas.

„Víš jak se Ti ráno zdál ten sen? Nebyl to sen. To bylo znamení, že se budeš muset už brzy vrátit na zem... mám dojem, že už to bude dnes večer. Už tě nikdy neuvidím. :(„ a začaly mu téct slzy.

„Né Mikeu prosím neplač...to bude dobré. Mám přeci tvůj klíček, zapomněl si snad?“

„No ajoo máš pravdu, ale i tak už to nebude tak fajn jako předtím...měl bych Ti také dát instrukce k tomu klíčku a taky ti říct, co Tě čeká doma. Bude to pro mě velmi bolestné Ti to říct, ale musím to udělat.“ Narovnal se a pořádně se nadechl a spustil.

„Takže...určitě si pamatuješ, kde si byla naposled a co se dělo...Je to scéna kdy sedíš s Maginkou na stromě a příjdou tam policajti. Tobě se zatočí hlava a ocitneš se tady. Ale proč jsi tady? Uplně jednoduše...ta hlava se ti opravdu zatočila. Ale naneštěstí si spadla...“ chvilku mlčel a pak pokračoval: „Co jsem se dozvěděl, odvezli Tě do nemocnice a tam si teď v kómatu. Lékaři už Ti moc nadějí nedávají, je to teď jen v mých rukách. Nechci, ale musím Tě pustit domů..Tví rodiče by to špatně nesli....“

„Ale no tak Mikeu nevidíme se snad naposled? Nebo snad jo?“

„Podmínkou toho aby si mě viděla kdy chceš je, že se budeme opravdu z celého srdce milovat....Když půjdeš spát a budeš mě chtít vidět, vemeš si do ruk klíček a budeš myslet jen a jen na mě. Pokud to budeš myslet zcela vážně, zastaví se čas a budeš se mnou být jak dlouho budeš chtít. Poté se vrátíš tam kde si byla, jen tvé vzpomínky Ti zůstanou...Jen nevím jestli to vyjde..“

„To víš, že to vyjde! Miluji Tě moc a moc...“ na důkaz ho políbila na rty.

„Hmmm takový sladký polibek...oo jak mi budeš chybět :(„

„Budu se snažit přijít, co nejdříve!“

„Myslím, že to nebude tak rychle, nejprve se musíš uzdravit...“

Objala jsem ho a už jsem ho nechtěla pustit. Oba jsme plakali ze všech možných důvodů.

Pak jsem vstala a řekla jsem: „Přece tady nebudeme poslední den jen tak sedět a brečet? Musíme jít něco dělat!“

„Ano máš pravdu...ale ještě mi řekni jak se Ti líbíl můj film?“

„Naprosto úžasný, měl by si ho zveřejnit, ať si na Tebe lidé udělají jiný obrázek! Je to naprosto okouzlující....“

Mike se začal smát a já nevěděla proč. Koukla jsem na něj.

„No chvíli jsem Tě pozoroval a pobavila jsi mě, skoro si byla nalepená na obrazovku“

Začervenala jsem se...

Michael mě vzal za ruku a někam mě vedl. Stanuli jsme za domem na zahradě. Co víc. Byla tam zrovna pouť!!

„Jdeme se baviiiit!“ zavelel Michael.

„Jooooo“ a už jsme běželi k horské dráze.

Byla to bezva jízda, poté jsme šli ještě do strašidelného domu, na centrifugu, na řetězák, labutě...a dali jsme si cukrovou vatu. Chvíli jsme zapomněli na to co nás čeká. Ale jakmile se začalo stmívat, naše nálada poněkud sklesla. Smutně jsme se na sebe podívali. Drželi jsme se pevně jako nikdy předtím a přáli si ať naše láska nikdy nevyprchá! Stáli jsme uprostřed zábavního parku....Zavřela jsem oči a šeptala Michaelovi do ouška: „Miluji Tě, nikdy Tě neopustím!“

„Já Tebe taky ne!“ políbil mě.

„Mikeuuu neee jáá nechciii“ slzy mi tekly proudem...zatočila se mi hlava....ležela jsem. Neměla jsem odvahu otevřít oči. V uších jsem slyšela samé pípavé zvuky a nerozpoznatelné hlasy....

tři...dva...jedna...teď

Otevřela jsem oči! Moje první slova byla: „Bože kde to jsem a kde je Michael?“

 

By kometka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Neeee :'-(

(Handa.Pet, 10. 4. 2010 21:42)

Už je zpátky, ne :( :( :( Ne, to ne nene ne ne ne ne! Bože prosíím :(:(

:-(

(Alfíí, 24. 2. 2010 16:25)

teeeda tohle je něco tak krásnýho a smutnýho!!! mám úplně na krajíčku a běhá mi mráz po zádech

...

(TamarPag, 26. 9. 2009 10:10)

tyjo potomhle dile mi stekla slza :( mas to vyborne vymysleny

nádhera :))

(Zdenča, 18. 9. 2009 19:57)

to je krásný!! ale smutný :( až mě to rozbrečelo :) ale fakt super!! :-)

nadherny

(vasinovaa, 17. 9. 2009 19:28)

nadherne vymysleny ale smutny doufam ze to bude pokracovat a dopadne to dobre

aaaaaaaaa

(Laneey, 16. 9. 2009 22:42)

no ty bláho, ty máš fantazii :-O ...jsem z toho úpně mimo...supeeer , já chciii co nejdříve další dílek :)

Chjoo...

(HanisShka (Handa.Pet), 16. 9. 2009 22:41)

MNEEE!!! OOOOU!!! AAA:-(:- BEeee:-(

supééééééér

(Zuuzcaa, 16. 9. 2009 22:32)

hustý..fakt peckový..krásně si to vymyslela :-)