28. díl - To je vtip?
Heaven Can Wait
Dováděli jsme a smáli se jako by nám bylo pět let. Na každé atrakci jsme vydrželi několik minut a hned utíkali k další. Za pár hodin se začínalo stmívat, Mike a já už jsme byli celkem unaveni z toho celodenního pobíhání a žáru slunce, už jen sem tam jsme vlezli do vody a odpočívali. Když jsme leželi na dece, Michael usnul. Vlezla jsem si na lehátko a nechala se nést vodou, přitom jsem koukala na oblohu a myslela na ty krásné dny co jsme spolu zažili. Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se do toho ticha. Asi jsem i na chvíli usnula. Probudily mě až nějaké větší vlny na vodě, házelo to se mnou, ale za boha jsem nevěděla, kde se tady vzaly.
„Áááááá“ žuchla jsem z lehátka do vody. Vynořila jsem se z vody a vypadala jsem jak zmoklá slepice...
„Mikeu já tě zabijuu, takový šoking na mě! Počkej až Tě doplavu!“ Jenže Mike byl rychlý jak v plavání tak v běhu. Doplaval ke kraji a pelášil na deku a tam se svíjel smíchy. Tohle ho vážně bavilo.
Celá udýchaná jsem doběhla k němu, ale už jsem neměla ani sílu se s ním prát a jen jsem padla na deku. Klepala jsem se zimou. Michael to poznal, tak mi aspoň jako omluvu podal suchý župan na zahřátí. Trochu jsem se uklidnila, ale naštvaná jsem přeci jen ještě byla. Mlčeli jsme a tak postupně to ze mě opadlo.
První promluvil Michael:
„Tak už se nezlob, chtěl jsem trochu rozvířit to ticho! Už mě to tam na té dece samotného nebavilo..“
„No jo, už to nech být, ale neboj se vrátí se Ti to.“
Políbil mě na čelo a objal. Už mi nebyla zima ani trochu. Krásně mě hřál.
Jak jsme tak seděli v objetí, zaslechli jsme křupnutí větve.
Vyděšeně jsme se na sebe podívali. „Co to bylo?“ zašeptala jsem.
„Nevím, ale chtělo by to zjistit“
Křup...zase další větev.
„Víš co radši pojedeme už zpátky. Vidím jak se Ti už zavírají očka a já taky nejsem úplně svěží.“
„Dobře, dobrý nápad.“
Zatelefonoval Raulovi, aby pro nás přijel.
„Ale proč tak šeptáš?“ zeptal se Raul.
„Mám podezření, že nás někdo sleduje, tak přijeď co nejdříve.“ Neklidně odpověděl.
Mezitím jsme sbalili všechny věci, co jsme měli s sebou. Když jsme dali poslední kousek našich krámů do tašky, stalo se něco nečekaného!
„Ruce vzhůru a ani se nehněte! Teď už nám jen tak lehko neuniknete! Mysleli jste si, že už máte pokoj co? Ale smůla je, že já jsem vám utekl!“
„Prosím Vás pane uklidněte se a radši tu zbraň položte!“
„Ani nápad na tomto místě už nebudete zavazet. Odprásknu vás oba dva!“ zuřil nebezpečný chlápek.
„Heeej co se tady děje! Okamžitě odložte tu zbraň nebo jednu koupíte!“ přiběhl Raul se svými muži.
Chlápek se toho zalekl a začal utíkat. Honili se docela dlouho, ale nakonec ho chytili.
„Půjdete s námi! Popovídáme si!“ vzal ho Raul do druhého auta k ochrance.
„Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě Raul.
„Naštěstí díky vám, podruhé, ano! Děkujeme mockrát, jste má nejlepší ochranka, kterou jsem kdy měl. Jednou vám to oplatím.“ poděkoval Michael.
„Doufám, že už bude klid...toho muže teď vyzpovídáme a zjistíme jestli ještě někdo běhá po světě, kdo vás chce vidět podruhé mrtvého...“ prohodil Raul a už nás doprovázel do limuzíny. Celou cestu jsem se třásla. Byla mi zima a stále jsem nemohla uvěřit tomu, že se nás pokusili znovu zavraždit! Nebyla jsem schopná už ani vystoupit z auta, a tak mě vzal Michael do náručí a odnesl do postele, tam na mě dal hromadu dek a sedl si ke mě a uklidňoval mě šeptáním do ouška. Jeho slova byla tak vlídná, že jsem za chvíli opravdu usnula. Díky Michaeli!
By
Komentáře
Přehled komentářů
Stejně je to divný, že je chce odprásknout, ale Mike přece říkal, že už podruhé umřít nemůže...kam by se tedy dostal pak?
Ale vlny :D:D žuch do vody :D:D chááácháá :D:D: a opovaž se, aby to MIke neschytal, kometko!! :-D
:-D
(HanisShka (Handa.Pet), 16. 9. 2009 22:36)Těch nedokončených přestřelek je tu nějak hodně:-D:-D No jo....akce musí být:-D
krásný..
(Zuuzcaa, 15. 9. 2009 19:59)Sice sem na tenhle díl čekala dlouho, ale stálo to za to.. moic se ti povedl :-)
Divnééé..
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 21:37)