Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. díl - Výslech

9. 9. 2009

Heaven Can Wait

„Nerad vás ruším, ale oběd už je připravený.“ Prohlásil muž v černém.

„Děkujeme, Richarde, už jdeme.“ Odpověděl bleskově Ryan, pak se otočil na nás: „Tak necháme povídání povídáním a jdeme se najíst. Nevím jak vy, ale já mám hlad jako vlk.“

„Pořád stejnej, jako vždy, furt by něco jedl..“ mumlal si pro sebe Michael.

Následovali jsme Ryana do jídelny. Byla rozlehlá a měla stůl asi pro 30 lidí. Obsadili jsme tři místa v přední části. Ryan si sedl do čela a já s Mikem jsme ho obklopili každý z jedné strany. Přinesli nám aperitiv a předkrm (šunkový závitek). Poté donesli láhev červeného, nalili nám ho do skleniček. Druhý sluha nám servíroval nejdříve polévku z rajčat, potom kuřecí řízek s hranolky a tatarkou. Byl přiložen i citron a ani zeleninová obloha nechyběla. Vše jsme snědli do posledního drobečku.

Pak Ryan zvedl svou číší s vínem a odkašlal si na proslov: „Milá slečno Robin, jsem Vás rád poznal. Padla jste mi hned do oka. Musím říct, že si Michael opravdu dobře vybral. Promiňte mi mou nesmělou otázku, ale co byste řekla na to, kdybychom si tykali?“

Jukla jsem na Mike, zda mám nabídku přijmout a on rozhodně kývl hlavou.

„Tak na tykání a na dobrý začátek našeho přátelství.“ A ťukli jsme si.

Po dopití jsme se odebrali zpátky do obývacího pokoje a tam mě hoši vyslýchali.

Ryan: „Jak dlouho se znáte? Kde jste všude byli? Líbí se Ti tu? Jaký máš vůbec život na zemi?.....“

Michael: „Jak se Ti tady líbí? Co říkáš na mého přítele? Nenudíš se?.....“

Stále se mě na něco ptali a proto jsem to zarazila a začala jsem se ptát já!

Zabralo to hodně hodin a jedna z mých otázek směřující Ryanovi byla, jak prožíval tu svou nemoc.

„Když jsem se dozvěděl, že mám Aids, celý můj dosavadní život se mi promítl hlavou. Bylo to jako návrat do minulosti. Přemýšlel jsem, kde se stala ta chyba. Bylo to asi ve 13. Lékaři mi řekli, že už mi zbývá jen pár let života, ale nebyli schopní říci, kdy bude můj konec. Naštěstí Michael byl se mnou a tak jsem na to tak často nemyslel. Byl se mnou i v mých posledních dnech. Dokonce mi šel na pohřeb a složil pro mě píseň..tuším, že se jmenuje Gone to soon.“ Významně se podíval na Mike.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se.

„Je zde totiž jedno místo, odkud lze pozorovat, co dělají tví blízcí...“

„A kolik Ti je tedy let?“

„Vzhledem k tomu, že jsem skonal velmi brzy, nemohl jsem s vybrat věk. Při vstupu mi řekli, že zůstanu stále 18 letý chlapec, ale má mysl se bude neustále vyvíjet...“

„A co si tedy tady celou tu dobu dělal, než za Tebou přišel Michael?“

„No tak třeba zavedl jsem tady pár věcí, co jsem odkoukal od lidí na zemi a od Mikea samozřejmě. Nechal jsem si postavit tenhle luxusní bejvák, protože tady se nikdo nedívá na peníze. Poté jsem sehnal skupinu nejlepších výzkumných pracovníků a společně se mnou se podíleli na průzkum viru HIV. Chtěl jsem prostě pokročit ve vědě dál, a vědět jak se to dá léčit a zachránit všechny, kdo je nakažený...Vždy když jsme přišli na něco nového, dali jsme své poznatky poslat některému týmu dole. Chci, aby každou část, kterou vyzkoumáme věděl někdo jiný...pak když budou chytří tak se spojí všechny týmy dohromady a přijdou na tu podstatu. Pak teprve budu vědět, že má cenu zachránit svět. Když uvidím, že se vědci z různých zemí budou umět domluvit a nebudou se předhánět, ale pracovat spolu, bude to pro mě hodně znamenat. Něco jako důkaz toho, že si chtějí lidé pomáhat. Zatím jsme tady nahoře nezjistili pravou podstatu, ale už se na tom pracuje, máme tu daleko výkonnější techniku než vy...Máme totiž více času na výzkumy...Tak takhle jsem Ti shrnul o co se tady zajímám...“

Mike se podíval na hodinky a omluvně na mě pohleděl. „Rob promiň, ale už se asi budeme muset vrátit domů, je už celkem pozdě a ještě bych byl rád chvilku s tebou sám, jestli Ryan dovolí..“

„Ale samozřejmě, uvidíme se později. Mějte se.“ Rozloučil se Ryan a dovedl nás k východu.

Nastoupili jsme do auta a jeli jsme domů...Lehli jsme si do postele a povídali si. Byla jsem tak vysílená, že jsem za pár minut usnula....

 

By

kometka
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

HIV

(Handa.Pet, 10. 4. 2010 21:24)

Doufám, že na to jednou Ryan přijde.. :(:) Moc milý klučina :(:)

Robin odchod už se neurputně blíží :( To je špatné..moc špatné.. :(

úžasné

(Alfíí, 24. 2. 2010 16:06)

tohle je moc krásný díl :-)

Wow!

(HanisShka (Handa.Pet), 16. 9. 2009 22:25)

No páni....taky bych se s Ryanem někdy chtěla setkat:-( Už jen podle té úvahy o Ryanovi, kterou říkal Michael v knize Tanec jako sen.

.....

(Laneey, 9. 9. 2009 21:30)

juuj to je krásnej dílek..a zároveň smutnej..úplně sem si na toho klučinu ted vzpomněla :( ..jo a jako děláš mi chutě s tím řízkem..si ted na večer snad něco vezmu..jestli přiberu,bude to na tebe :D