Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. díl - Návštěva

8. 9. 2009

Heaven Can Wait

Než jsme odjeli, Mike strávil s úpravou asi hodinu...Nechápu co tam tak dlouho dělá! Já jsem čučela do stropu v houpacím křesle v obýváku a čekala až se uvolní místo v koupelně..takže než jsme se vypravili už byl čas obědu. Mike proto zavolal, jestli by nevadilo, kdyby jsme přijeli na oběd. Položil telefon a řekl: „Je to v cajku. Připraví nějakou specialitku“

 

Nasedli jsme opět do té limuzíny, kterou jsem jela včera. Celou cestu jsem se dívala ven a sledovala tu rozmanitou krajinu, bylo to tu prostě jiné než u nás na zemi...Bylo to tady takové víc idylické, čisté a upravené. Líbí se mi tady. Zastavili jsme před velkou vilou a vystoupili jsme. Přišel nás uvítat vysoký pán v černém obleku a v bílé košili.

„Dobrý den, Pan a paní Jacksonovi?“

„Ano to nejspíše budeme my, jen nejsme svoji“ odpověděla jsem rychle za Michaela.....proč mám tak rychlou pusu, mohla jsem zjistit co by odpověděl, ach jo jsem ale hloupá!

„Omlouvám se madam za mylné oslovení...račte vstoupit“

Poté jsem si uvědomila, že jdeme ruku v ruce...ahaa proto si pán myslel, že jsme manželé. Koukla jsem se na Mike a on se jen nevinně usmál.

Vešli jsme do uvítací haly a pokynuli nám ať se jdeme posadit do obývacího pokoje. Mike už šel rovnou tam, protože, jak bylo vidno, to tu znal jako své boty. Posadili jsme se na béžovou pohovku. Byla velmi pohodlná, a co víc, tu samou měl i Michael doma.

„Tady má někdo stejnej vkus nemyslíš?“ položila jsem otázku Mikeovi.

„Ani jsem si nevšiml...no joo máš pravdu“ začal jí prozkoumávat.

A to už vstoupil mnou očekávaný přítel Michaela. Do té doby jsem vůbec nevěděla, kdo to bude. A ani teď jsem ho nemohla poznat, nikdy jsem ho neviděla. Byl velmi mladý moc mladý. Ale odhadnout u něj věk bylo obtížné kvůli „podmínkám a právech pro přijetí do nebe“. Mám namysli, že si lidé mohli vybrat věk, se kterým tu chtějí žít. Později jsem se dozvěděla, že tohle byl úplně jiný případ.

 

„Dobrý den slečno....“ gentlemansky mě pozdravil jako první.

„Slečna Robin, tak mi můžete říkat“ doplnila jsem ho.

„Dobrý den slečno Robin. Rád Vás poznávám“ uklonil se.

„Ahoj Michaele, dlouho jsem Tě neviděl, jak se vede?“

„Čaau kámo, tak vede se výborně, však vidíš, že nejsem sám. Ale pojďme se bavit všichni. Měl by ses Robin ještě také představit.“

„Oo omlouvám se. Nějak mi to uteklo, byl jsem oslněn Vaší krásou“ po těchto slovech jsem musela být červená až na zadečku...

„Tak s kým mám tu čest?“ už jsem to natahování nemohla vydržet. Oni se snad domluvili, že mě budou oba napínat, jsou opravdu oba dva stejní!

„Mé jméno je Ryan White!“

S úžasem jsem na něj hleděla. V hlavě mi šrotovalo, co jsem o nich dvou četla ve starých zprávách, co jsem nalezla.

 

By

kometka
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-(

(Handa.Pet, 10. 4. 2010 21:15)

Tuhle kapitolu si pamatuju víc než jasně..a to to před pár dny (před dvěma??) bylo už 20 let :(:(:(:'-(

...

(Alfíí, 24. 2. 2010 15:59)

já si to myslela, ze to bude Ryan

! :D

(TamarPag, 12. 9. 2009 21:27)

hej to je bomba :) krasny cteni, ty bys mohla bejt spisovatelka

Schválně:-D

(HanisShka (Handa.Pet), 8. 9. 2009 21:14)

Schválně:-D jestli tě taky ukáže Elvisu Presleyovi!:-D:-D

Božíí

(Verča, 8. 9. 2009 19:37)

Coool....xD