21. díl - Děti
Heaven Can Wait
Před domem zastavila dlouhatánská černá limuzína.
„Oooo Mikeu, to je kráása, ještě jsem nikdy v limuzíně nejela.“
„To ještě nevíš, co Tě čeká uvnitř.“ zakřenil se.
„Tak honem, honem jedemee....jsem napnutá jak špagát!“
„Tak to prr...přece nepůjdeš v těch mých odrbaných šatech?“
Celý ten týden jsem vůbec o sebe nepečovala, jen jsem vytáhla nějaký kus oblečení s Mikeovi skříně a převlékla jsem se. Veškerý můj čas jsem dala Michaelovi.
„A co si mám podle Tebe oblíct? Nic tady s sebou nemám jestli sis nevšiml.“ kárala jsem ho.
„Tak pojď za mnou něco Ti ukážu.“
Už mě to začíná docela štvát, jak je pořád tak tajemný, ale co, alespoň je o zábavu postaráno...no poslední dny to teda byla zábava...
Vzal mě za ruku a vedl mě do jiného pokoje. Jee tenhle pokoj znám, tady jsem spala první noc... Zavedl mě ke skříni, otevřel ji a já málem úžasem spadla na zadek.
„To koukáš co?“ neušlo mu mé napětí.
„No to tedy joo, to jako je všechno pro mě?“
„Ano jen a jen pro Tebe, vyber si co budeš potřebovat, ale na dnešní den, bych si vybral raději něco lehkého. Bude teplo a tam kde budeme ani nepotřebuješ nějaké nóbl šaty :)“
„Nepřestáváš mě překvapovat a to se mi líbí, s Tebou se vážně člověk nenudí...jen doufám, že...“ zesmutněla jsem.
„Pšššt, už ani slovo, a slibuji, že se budu opatrovat. A teď budu i Tebe. Budeš se mít jako v bavlnce :)“
Koukala jsem na ty krásné věci, ani jsem se neodvážila se jich dotknout. A tak přistoupil Michael ke skříni a začal mi vybírat věci na dnešní den. Musím říct, že měl dobrý vkus, tedy stejný jako já. To co mi vybral bylo prostě nádherné. Modrá blůzička, legíny a sukni nad kolena a k tomu žabky.
„Myslím, že se budeš v tom cítit pohodlně. Za svůj život jsem pozoroval tolik dam, že bych se uměl za ně převlíknout :D“
„Ty Mikeu ty si vážně poklad, proč jsem Tě nepoznala dřív.“ Vrhla jsem se k němu s pláčem.
Michael mě konejšil, to mu taky šlo. Je mu šlo snad všechno...Zatím jsem nenašla jedinou věc, co by udělal špatně. No joo jeho perfekcionismus se nezapře. Mám ho moc ráda, ale ještě jsem nebyla připravená mu to říci do očí. Ale hned jak na to přijde správný čas řeknu mu to.
Najednou jsem si vzpomněla, že jsem se už dávno měla vrátit domů.
„Michaele já jsem se už měla před 5 dny vrátit domů, budou mít o mě starost! Co mám dělat, jak jim mám dát vědět?“
„Nedělej si starosti, zařídím to. Ještě tu se mnou prosím zůstaň :( Neopouštěj mě.“
„Ach jo, jsi pořád stejný, ty musíš mít hlavu jako balón...ok budu Ti věřit.“
„To bych Ti radil.“ Zasmál se.
„Tak už půjdeme?“ zeptala jsem se.
„Jistě, jen ještě dojdu do koupelky se namalovat.“
„Můžu jít s Tebou, chtěla bych se na Tebe dívat“
„Tak jo, ale nebudeš mi do toho kecat“
„Rozkaz šéfe!“
Jakmile byl připravený vyrazili jsme před palác. Michael mi otevřel dveře a pokynul abych vlezla dovnitř. Hotoví gentleman. Jak říkal, čekalo mě uvnitř další překvapení.
„Co tak koukáš, dnes budeme obědvat tady, proto je tady to jídlo na stole.“
Nebylo to obyčejné jídlo na jaké jsem byla zvyklá z domova a od Mikea, který většinou jedl jen zdravé věci. Na velkém podnosu ležel krocan, v míse hromada brambor a pak spousty zeleniny. Plno jídla vypadalo zajímavě, bylo to krásně vyzdobené. Tak například do melounu byla vyřezaná růže. Bylo to krásné, moc krásné.
„Tak dobrou chuť“ nabral mi porci krocana s brambory a ozdobil zeleninou. Dokonalé umění, i ta ozdoba na talíři od něho měla co do sebe.
„Dnes je výjimečný den a čeká na Tebe ještě spoustu překvapení. Těšíš se?“
„To víš že ano. Moc se těším, ale přestaň mě už napínat, nebo za chvíli prasknu.“
„Dobře, dobře. Jedno překvápko Ti odhalím teď. Protože už dojíždíme na to místo.“
Zastavili jsme a šofér nám otevřel.
„Madame račte vstoupit.“ podal mi ruku. Všichni byli tak zdvořilí :)
Vystoupila jsem a to co jsem viděla mě dovedlo k úplnému úžasu. Přijeli jsme na prostornou louku, kde byli jen a jen samé děti.
By
kometkaKomentáře
Přehled komentářů
Děti, které zemřeli v této podobě, či dospělí, kteří si přáli být dětmi.....nádera...a krocana bych si dala :D ale místo brambor rejži teda :D:D:D:-P
Super
(HanisShka (Handa.Pet), 4. 9. 2009 22:28)Je to opravdu krásné;-) Ten jeho perfekcionisumus:-D
Děti :)
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 20:13)