1. díl - Smutná zpráva
Heaven Can Wait
„Spíte?“ Vešla jsem do ložnice mých rodičů se slzami v očích a vlastně i se zmateným výrazem ve tváři.
Mamka se podívala na mě a nechápavě prohodila: „Co se děje? Jsi bledá jako stěna a ještě to vypadá jako bys před chvílí plakala. Pojď, posaď se tady a pověz mi co se stalo.“
„Víš, mami, dnes jsem si pustila své rádio jako obvykle a zrovna hráli písničku Billie Jean...“
Mamka se zhrozila, myslím, že jí to došlo, ale pokračovala jsem dál „potom ji ztlumili a začali povídat o jejím interpretovi, na konci řekli... že odešla legenda jako byl Elvis nebo Lennon...“
Obě jsme plakaly, když v tom se probudil táta a začal se vyptávat: „ Co tu děláte tak brzy a proč máte uslzené oči?“
Já jsem nebyla schopná slova, proto mu odpověděla mamka, ale jen krátce: „Michael Jackson se odebral do věčných časů.“
Ten den byla u nás pochmurná nálada a moc jsme toho nenamluvili.
Ale já jsem se rozhodla, že to tak nenechám...a proto jsem se druhý den vydala k nejklidnějšímu ráji pro děti k Neverlandu....
by
Komentáře
Přehled komentářů
Už zase mě to táhne k tomu osudnýmu dni 26.6., když se to většina z nás brzo ráno dozvěděla :(:( Je to hrůza... 25..tohle číslo prostě nesnáším a nejsem určitě sama...
:-(
(Alfíí, 23. 2. 2010 22:22)ach joo :-( a copak jí čeká v Neverlandu? Trochu se bojím...
:'-(
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 12:01)