19. díl - Vysvobození
Heaven Can Wait
Raul odešel a za chvíli jsme slyšeli nad svými hlavami výkřiky a dupot. Najednou ohromná rána. Někdo vystřelil z pistole.
Po výstřelu bylo chvíli ticho. Mysleli jsme si, že zabili Raula. Oh můj bože to už se odsud nikdy nedostaneme, říkali naše pohledy na sebe. Hned se mi zalili oči slzami při pomyšlení, co by se mohlo stát kdyby to byla pravda.
Naštěstí za chvíli přiběhl po schodech Raul a pokoušel se nám otevřít dveře. Chvíli napětí, ale povedlo se mu to!
„Děkuji....“ Chtěla jsem pronést dlouhou řeč, ale on mě zarazil.
„Ještě nemáme vyhráno! Mí muži nenašli ještě všechny ty lotry. Musíme se odsud okamžitě klidit. Na děkování bude čas jindy“
Na nic jsme nečekali a běželi po schodech nahoru a proklouzli venkovními dveřmi.
„Michaele na tady máš revolver a utíkejte rychle domů. Bude tam na vás čekat zbytek ochranky kdyby něco.“
„Suprisimo, ještě že to tak máš dobře připravené, co bychom beze tebe dělali...“ začal se rozpovídávat pro změnu Michael
„Tak už upalujte, můžou tu být co nevidět“
Vzali jsme nohy na ramena a za chvíli jsme už stáli před palácem, dovnitř nás pustil další člen ochranářského týmu Carlos.
„Sláva Bohu, že jste tady, báli jsme se o vás. Kde jste byli?“ vyzvídal hned Carlos.
„Později Carlos, později, nech nás chvíli vydechnout, chceme být sami.“ odsekl Mike.
„Samozřejmě pane, jako bych nic neřekl“
„Kdo bude dřív v pokoji číslo 256, tak....“ navrhl Michael
„Tak co?“ zeptala jsem se.
„Tak dostane ode mě velikáánskou pusu a už ho nikdy nepustím“
„Co to plácáš? Co když vyhraješ ty?“
„Nech se překvapit...3....2....1...běžííímee“
„Mikeu, ale já nevim kde to jeee.“ zavolala jsem na něj.
Otočil se na mě a vyplázl na mě jazyk. Následovala jsem ho, ale né takovým tempem jako on...v 5. patře, jsem ale neviděla kam zalezl. A tak jsem pomalu procházela pokoje až narazila na pokoj 256. Vyrazila jsem dveře a na posteli byl rozplácnutý Mike a vzrušeně dýchal.
„Jsi tady první, takže se teď obejmeš a dáš si pusu?“ zasmála jsem se.
„Je to má výhra, a tím pádem si s ní můžu dělat co chci.“
Přistoupil ke mně a přitáhl si mě k tělu. Zavřel oči a oddal se mým rtům. Během polibků mi řekl: „Už nechci být nikdy bez Tebe.“
By
kometka
:-)
(Alfíí, 24. 2. 2010 8:35)