17. díl - Bezesná noc 2
Heaven Can Wait
Mezitím u Michaela doma:
„Ta má ale ránu! Doufám, že nebudu mít na tváři otisk.“ Postěžoval si a pomalu se zvedal ze země, na které před chvílí dělal omdlelého. Vydal se tím směrem kudy utíkala Robin. Nějak nespěchal, protože se domníval, že běžela do svého pokoje.
Najednou si uvědomil, že je v domě podezřelé ticho. Celý nesvůj začal běhat z pokoje do pokoje a řval: „Robin! Ty se mi neschováš, najdu Tě, uvidíš!“
Za pár minut proběhl celý palác a vyčerpaný spadl do postele ve svém pokoji. Řekl si, že tu na ni počká, však ono ji to brzy přestane bavit, být pořád na jednom místě. Ten běh ho tak zmohl, že hned usnul.. Ale za chvíli se probudil. Zdálo se mu, jak někdo křičí: „Mikeu, prosíííím pomooooc.“ Letěl k oknu, ale nikoho neviděl a tak usoudil, že to byl jen sen. Otočil se, že si ještě půjde odpočinout, avšak v půli cesty se zarazil. Jeho skříň byla otevřená dokořán a věci přeházené.
„Co to má jako být?“
Zkontroloval pohledem, jestli mu něco nechybí. A přeci jen: jeho oblíbená bílá košile, džíny a pásek!
„Kam jen mohla jít a proč si vzala mé věci?.....Jééé já jsem ale hloupý, ještě jsem ji neukázal její skříň s oblečením pro dámu....Ale...tím pádem.....“
Promítal si v hlavě, co slyšel....
„To, to ....to byl hlas Robin. Robin néééé, musim Tě zachránit!“ při těchto myšlenkách se mu málem podlomili kolena, dokázal si živě představit, co se může všechno stát, ale za chvíli se setmí a nebude už vidět na cestu.
„Alespoň obvolám všechny mé známé strážníky, aby to tu hlídali a sledovali každého „zemřelého“.“
Vrátil se zpátky do postele, ale nemohl usnout, musel myslet na to, kde asi je Rob a kdo ji mohl unést.
„Jsem smířený s tím, že se dnes nevyspím“
Celou noc probděl u skládání písní.....Tahle situace mu byla opravdu inspirací.
By
kometka
:-O
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 20:01)